„Překvapilo mě, že Vašek Rybáček ode mě chtěl jednu jedinou věc: abych udělal vše pro to, aby jeho táta a brácha byli propuštění, což pro mě byla nesplnitelná věc. Spadal jsem pod jiný okres, pod jiné gestapo a neznal jsem nikoho, kdo by měl na německé úřady vliv. Proto jsem požádal o pomoc Josefa Skleničku, ten nějakou cestu našel a táta a brácha Vaška Rybáčka byli asi za týden nebo čtrnáct dní propuštění.“
„Vaška Rybáčka nesmírně trápilo, že jeho rodina o ničem nevěděla a má kvůli němu trpět. Mému bratrovi dalo hroznou práci, aby Vaška udržel, aby se nešel udat. Musel to zdolat každou noc, kdy ho navštívil.“
„S Tomášem Garriguem Masarykem jsem se setkal, když se přepravoval na prámu. Já mezitím čekal, až mě převozník převeze přes řeku s kolem – v pondělí jsem vždy jezdil na kole do školy. Pak jsem ho viděl na smrtelném lůžku, když jsme se jako studenti sebrali a na svůj náklad a popud ho v Lánech navštívili.“
Karel Hošek (narozen 25. října 1919 ve Skryjích u Rakovníka) se na podzim 1939 jako student chemie zúčastnil masových protiněmeckých demonstrací. Po uzavření vysokých škol žil do konce války ve Skryjích. Na jaře 1942 se zapojil do podzemního hnutí a dva a půl roku pomáhal dvěma odbojářům hledaným gestapem. Po válce vystudoval zemědělskou vysokou školu, do roku 1953 vyučoval na zemědělských školách a pak se dobrovolně přihlásil na práci do jáchymovských dolů. Zemřel 7. září 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
