Ing. Tomáš Holenda

„Poslouchal jsem Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, takže jsem o nějakých demonstracích věděl. Byl jsem v Praze 21. srpna 1988, v říjnu 1988. Během Palachova týdne v lednu 1989 jsem byl na náměstí několikrát. Viděl jsem rozháněné demonstrace, viděl jsem i ty, které probíhaly klidně – a pak nastoupili soudruzi s obušky. Dostal jsem se na Václaváku do nějakého podchodu pod lešením a dostal jsem od takového mladého kluka, skoro mého vrstevníka, obuškem přes záda. A to jsem se teda naštval a řekl jsem si, že projevím protest. Od Honzy Schneidera jsem věděl, kde bydlí Uhlovi, šel jsem za paní Šabatovou a řekl jí, že jsem rozhodnutý to podepsat. Měla samozřejmě takové povídání jako asi s každým, abych si to rozmyslel, že se to zveřejní, ale já byl tak nabuzený, že jsem to podepsal. A měl jsem z toho vnitřně velmi dobrý pocit, že jsem ten krok udělal.“

„Díky tomu, že jsem z Havlíčkova Brodu, jsme v roce 1969 měli intenzivní zážitek při vítězství československého hokejového týmu ve Stockholmu. Tehdy tam hráli místní rodáci bratři Holíkové a Suchý, takže to byla velká brodská záležitost. Když ten první zápas skončil 2:0, i v Brodě na náměstí se srotili lidi jako v Praze. Táta nás tam vzal s sebou. Někdo vymyslel, že se šlo od rodinných domků, kde bydleli Holíkovi, přes město a byla to taková velká večerní až noční výtržnost, rušení nočního klidu. Vzpomínám na to. Holíkovi a Suchý tam hráli velkou roli, takže se řvalo třeba ‚Kluci z Brodu Havlíčkova porazili Tarasova‘, ‚Tarasove, s tím se smiř, stejně půjdeš na Sibiř‘ nebo ‚Tarasove, BU BU BU, Brežněv ti dá na hubu!‘ a podobně. To byl prima zážitek.“