„Komunisti chtěli, abych tam zůstal, ale já jsem nechtěl, to byl rok 1948, komunisti chtěli, abych tam dělal nástěnky, a já jsem to odmítl. A pak přišlo znárodnění. Hlavní šéf odletěl do Norska, utekl, protože mu ten jeho podnik komunisti sebrali. Komunisti v Praze dělali velký cirkus. Pak přišel dekret, že podniky musí být znárodněny. Já si pamatuju, jak šli komunisti na Hrad na Beneše, aby tam cosi podepsal, on nechtěl, ale nakonec ho donutili, ale on to měl těžké, poněvadž Beneš chtěl zabránit krveprolití. Prahou toho 25. února pochodovali z jedné strany laušmanovci a proti šli ti zlí a teď obě skupiny po sobě pokřikovaly, házely po sobě předměty, protože každý měl na to jiný názor. Beneš měl strach z krveprolití, sice zabránil malému krveprolití, ale velké přišlo. No jo, takové byly časy.“
„Pomáhal jsem tady tátovi, dokud ještě mohl prodávat, pak mu přestaly dodávat fabriky, které byly znárodněny, zboží, tak to musel zavřít. Ale pak přišel rok 1959, to už jejich režim krachoval, protože to byla oproti jiným státům bída a utrpení, tak se hledali viníci a komunisti se pustili do malých obchodníků a řemeslníků. Oni udělali v Letovicích razii, a to nejenom na tátu, ale i na ostatní, co byli řemeslníci v Letovicích, byli celkem čtyři. Táta dostal čtyři roky a všechny čtyři malé řemeslníky zavřeli také.“
„Maminka zahořkla, nemohla nic dělat. Byla doma, pak šla pracovat na koupaliště a do znárodněné jídelny RaJ dělat kuchařku. Nás nikam nevzali. Když jsem chtěl jít do podniku Letostroj, tak jsem to měl domluvené, ale když to přišlo před kádrovou komisi, tak mi to zamítli a řekli, že to nepůjde a že můžu jít buď do průmyslu, anebo do Kovošrotu. Tak jsem si vybral Kovošrot. Pracoval jsem tam až do roku 68. Měl jsem protikomunistický cejch!“
Karel Hoder se narodil 9. října 1927 v Letovicích. Matka pracovala v keramické dílně a otec byl obchodník. Pamětník patřil k celoživotním vyznavačům skautingu a třikrát se podílel na jeho obnově. Vyučil se v Litovli obchodníkem a odjel pracovat do Prahy, do Železářství U Rotta. V roce 1948 došlo k jeho znárodnění, majitel utekl před komunisty do Norska a pamětník byl komunisty přinucen, aby pro ně vyráběl propagandistické nástěnky. Odmítl, a vrátil se do rodných Letovic. Po roce 1959 začali komunisté pátrat po malých živnostnících, obviňovat je ze zpronevěry a zavírat do vězení. V Letovicích se konaly obří procesy, pamětníkova otce obvinili ze zpronevěry peněz a poslali do vězení. Od té doby byla celá rodina pod dohledem KSČ. Matka nemohla sehnat práci a musela jít pracovat do znárodněné jídelny RaJ jako kuchařka. Děti se hlásily na gymnázia, ale tam je kvůli špatnému kádrovému profilu nevzali. Karel Hoder měl domluvenou práci v podniku Letostroj, ale komunisté mu ji zamítli a musel se spokojit s prací v průmyslu, kde pracoval až do důchodu. Po revoluci si otevřel malý obchod s drobným zbožím a věnoval se svému celoživotnímu hobby, a to sbírání starých filmových plakátů. Karel Hoder zemřel 20. listopadu 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
