„Ale také jsem tam objevil záznam z rozhovoru s panem Chytilem [z výslechu StB]. Ten velící důstojník to potom hodnotil a napsal zprávu, že v případě soudruha Martina Hilského navrhuje dále nevytěžovat, protože nemá kladný vztah ke Státní bezpečnosti. Zřejmě na rozdíl od jiných. Tak já jsem si požádal, aby mi to ofotografovali, protože jsem ještě nebyl lustrován a nevěděl jsem, jak to dopadne. Protože když vás osloví policie, tak to nikdy nevíte, to se můžete ocitnout na seznamu. Já myslím, že i Václav Havel byl na seznamu v určité době. Čili takhle, ale nebylo to třeba. Já tu kopii mám dodnes, nebylo to potřeba, protože lustrace byla negativní. Bylo tam řečeno, že nejsem v žádném případě spjat tady s tím. Tak jsem byl moc rád, že jsem v téhle zkoušce obstál. Ono to potom mělo i dohru takovou opravdu hrozně ošklivou mnohem později. Protože i mou ženu pozvali a mimochodem jí řekli, že děti – my jsme měli tři děti – se nemusejí vrátit ze školy. No a ona potom tři měsíce nespala. Čili to byla hrůza. Nicméně nepřistoupila na to. I pod tímto tlakem.“
„A pak sem přijely tanky Varšavské smlouvy. Pro mě to bylo životní trauma. To bylo pro mě naprosté zklamání, které nedokážu popsat. Protože já jsem nevěřil, že se to může stát. Já jsem měl návštěvu z Holandska kolem 15. srpna, a ti když odjížděli – oni bydleli u nás, já jsem je pouštěl –, to všechno bylo možné v roce 1968, to byl zázračný rok. Rok relativní velké svobody vlastně, rok liberalizace, který skončil pod pásy tanků. Oni říkali: ,Nebojíte se tady?‘ A já jsem říkal: ,A čeho, prosím vás?‘ ,No už jsou manévry veliké, vojenské manévry kolem celého Československa, vy jste vlastně obklíčená země.‘ A já jsem říkal: ,Ale to jsou všechno spřátelené armády a jedná se o vojenské cvičení, jakých je hodně.‘ A oni s úsměvem odjeli. A do… Prostě 21. srpna byli tady.“
Martin Hilský je překladatel, shakespearolog a profesor anglistiky. Narodil se v Praze 8. dubna roku 1943 do rodiny architekta Václava Hilského a japanoložky Vlasty Hilské, kde získal základy svého širokého humanitního vzdělání. V roce 1965 ukončil studium oboru anglický jazyk a o rok později oboru hispanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), kam nastoupil jako asistent. V květnu roku 1968 vyhrál konkurz na roční doktorandské studium na Oxfordské univerzitě v pozici mladšího vědeckého pracovníka v Linacre College, kam bezprostředně po invazi vojsk Varšavské smlouvy odcestoval. Tam se mu otevřela možnost práce na světových univerzitách, ale on se nakonec rozhodl vrátit do komunistického Československa, věnovat se překladatelské činnosti, učit a snažit se v rámci omezených možností o přemosťování mezi Východem a Západem. To s sebou neslo omezení odborné práce na filozofické fakultě stejně jako zájem Státní bezpečnosti (StB). Martin Hilský byl osloven ke spolupráci, kterou nikdy nepodepsal. V době studentské stávky po 17. listopadu 1989 ho studenti vybrali jako svého zástupce z řad pedagogů. Po sametové revoluci byl jmenován profesorem, působil na několika univerzitách a intenzivně se věnoval i překladatelské činnosti. Přeložil souborné Shakespearovo dílo a je i autorem obsáhlých knih ze shakespearovské Anglie. Roku 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu britského impéria. V roce 2011 získal Státní cenu za překladatelské dílo – za překlady Shakespeara. V době natáčení (2023) žil s manželkou, překladatelkou Kateřinou Hilskou, v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
