„Poláci potom řekli, že musíme pryč, že musíme odejít, že nás odvezou do Německa. Dali jim tohle území, tak že my půjdeme do Německa. Pro nás to mělo být někdy v březnu. Ale už asi od července u nás byli Poláci, přesně to nevím. To jsme už věděli. Přes zimu jsme ještě byli doma. Maminka a její sestra pak povídaly: ,Půjdeme na transport, nebo půjdeme do Čech?' Tady nám opravdu říkali, že můžeme přijít, že jsme hned vedle. Z našeho kraje sem přišlo asi šest tisíc lidí, hodně jich sem šlo. Ti, co šli s transportem do Německa, těm se tam hrozně stýskalo. Protože Německo bylo rozbité a lidi je tam nechtěli. Přijelo takové množství lidí, museli k nějakému sedlákovi a neměli dobrý začátek. To my jsme se tady měli dobře.“
„Přišli tři muži, byla jsem u toho já a babička. My jsme neuměly polsky a oni pořád ukazovali klíče, pořád chtěli nějaké klíče. Doma jsme si moc nezamykali. Mě jen napadlo, že jsem si nahoře zamkla a šla jsem k maminčiným rodičům. Když jsme se s maminkou vrátily domů, náš byt už byl zalepený, už jsme do našeho bytu nemohly. Všechny nás strčili k nájemnici do jednoho velkého pokoje. Byla to starší paní, byla tam s námi celou dobu, pak šla na odsun, na transport. Byli jsme u té paní, ale nás děti si brali maminčini rodiče, ti v domě neměli žádné Poláky. Měli chalupu, tam by Poláci ani neměli kde být.“
„On dělal zámečníka. Snad to byla továrna na letecké motory, nevím přesně, co pak za války. On nemusel jít do války, pracoval tam až do konce války. Byly ale takové nálety, že ve sklepě všichni zahynuli, jen on a dva přežili, že byli v takové chodbičce. Jinak by nežil. Přišel domů a už se tam nevrátil. A válka končila.“
Renata Hillmannová se narodila 18. listopadu 1933 ve Slaném (Schnellau) v Českém koutku, nynějším polském území u hranic s Českem. Tatínek zažil nálety v Dessau a po návratu domů ho v roce 1945 zajali sovětští vojáci. Ze zajetí se vrátil v roce 1947. V červnu 1945 obsadily jejich dům dvě polské rodiny a jim zbylo jen oblečení. Na jaře 1946 odešla s maminkou a sestrou k příbuzným do Horních Rybníků. V Československu dochodila základní školu a pak pracovala v podniku MEZ a Tepna v Náchodě. V roce 1958 se provdala za Viléma Hillmanna a měli spolu jednu dceru. Příbuzné ve východním i západním Německu pravidelně navštěvovali. O československé občanství si zažádali až v roce 1974. Po roce 1989 se každý rok účastnila srazů původních obyvatel Českého koutku. V roce 2023 žila v Náchodě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!