Proti tomu, co následovalo potom, byl Terezín ráj
Louise Hermanová se narodila 8. května 1916 ve Svitavách. V mládí poznala Oskara Schindlera. Její maminka zemřela v roce 1918 na španělskou chřipku. Tatínek vlastnil obchod s pánským zbožím. Louise vystudovala měšťanskou školu a reálnou školu ve Svitavách a poté odešla studovat do Prahy Montessori školu. Kvůli protižidovským zákonům byla nucena v Praze nastoupit jako vychovatelka dětí u rodin v soukromí. Po zřízení protektorátu čelila pamětnice četným protižidovským opatřením, leckdy je sama porušovala. 24. dubna 1942 byla transportována do Terezína. V prosinci roku 1943 byla zařazena do transportu mířícího do Osvětimi – Birkenau, který skončil v tzv. terezínském rodinném táboře BIIb. Podobně jako v Terezíně i zde se věnovala péči o děti. Poznala se s Fredy Hirschem, který vedl péči o mládež, a Vítězslavem Ledererem, kterému se na jaře roku 1944 podařil útěk z Osvětimi. Pamětnice prošla v červnu roku 1944 selekcí a deportovali ji do koncentračního tábora Christianstadt na dnešním polském území. Zde pracovala v muničním skladě. V únoru 1945 v souvislosti s postupem fronty nastoupila pochod smrti kolem bývalých československých hranic až do bavorského Flossenbürgu. Nakonec skončila v severoněmeckém Bergen-Belsenu, kde se 15. dubna 1945 dočkala osvobození vojáky britské armády. Po celém táboře se tehdy rozšířila nákaza skvrnitým tyfem, které neunikla ani pamětnice. Do Prahy se tak vrátila až 14. července 1945. V Praze se ocitla naprosto bez prostředků, majetku a ubytování. V roce 1946 začala pracovat na pražské židovské obci. V roce 1947 se v rámci organizace JOINT zapojila do pomoci židovským uprchlíkům, kteří se vzhledem k pogromům v Polsku rozhodli utéct do Palestiny. Zde poznala svého budoucího manžela. Louise Hermanová zemřela 2. února 2013.