MSc Werner Hentschel

“[Rok] šedesát osm - zajímavé: nejdřív v Rusku, kde jsme byli na... Měl to být výměnný zájezd studentů. No a když jsme se vrátili, tak v Čierné pri Čope na slovenských hranicích zrovna jednal Brežněv a jeho “suita” se Svobodou, Dubčekem, Černíkem a Kriegelem. A my jsme přijeli od Moskvy vlakem a ti přišli k vlaku a říkali: ‘Všecko bude dobré. My jsme se dohodli, všecko bude prímové!’ Tak jsem přijel domů v půl třetí ráno, vyměnil jsem si kufry a jel jsem na tři měsíce do Německa, západního, na praxi. Rodiče z toho byli na větvi, dá se říct, protože to bylo čtrnáct dní před okupací. To se ještě nevědělo, ale my jsme to tady už věděli, protože ty lesy tady dokola, ty byly plné ruských vojáků. Tanky připravené, dělostřelectvo hned za hranicemi. Tam už leželi týden připravení. No tak jsem byl na praxi v Německu. Já jsem zažil de facto jednadvacátý srpen v Baden Wittenbersku na lesnické učňovské škole, kde jsem byl ještě s jedním kolegou Slovákem, ze Zvolena, taky z lesnické fakulty. Ten tam byl zároveň.”

“Takové ty státní hranice... Tady byly dráty ostnaté a dělali jsme za drátama - ráno nás tam v osm pustili pohraničníci, kteří měli mimo jiné tady v Liščím sídlo ve škole a na poště. Taky už nestojí ty budovy. A tak nás pustili dozadu a tenkrát byly jenom dvě motorové pily na celý lesní závod, na celý Šluknovský výběžek. A pan z Lipové měl koupené vstupenky do Šenova do kina s nějakou svou známou. On byl svobodný, bylo to se známou a byly čtyři hodiny, nikdo nepřišel nás pustit ven přes vrata. Bylo půl páté, tak už byl nervózní, protože v šest začínalo kino ve velkém Šenově, a tak jsme zkrátka ty dráty přelezli. No, bylo asi půl sedmé, před domem gazík [vojenský osobní terénní automobil] zabrzdil prudce, vyskočili dva vojáci, klepali na barák, jestli jsem doma. To bylo ještě v době, kdy Berlín Západní, než byla postavená zeď, takže se dalo do Západního Berlína... ‘Je! Aspoň jeden je doma! Kde je pan Mistr Josef?’ On se jmenoval Mistr, ten Josef. Říkám tomu vojáčkovi: 'No ten je v Šenově v kině, myslíte, že tam budeme nocovat za drátama?' Přesto tam do toho Šenova jeli, nechali si ho vyvolat. Tak jim spadl kámen ze srdce. Protože kdybychom skončili v Berlíně, tak by měli asi opravdu průšvih.”