Vladimír Hejtmanský

* 1941

  • „V šedesátém osmém mě vyškrtli, protože my jako Svaz mládeže jsme si dělali ‚Tesláčka‘. Tiskli jsme si asi na pět deset listů měsíčník. Když přišli Sověti a spřátelené armády, tak jsme udělali ‚Tesláček‘, kde byla na první stránce bota SSSR přes mapu republiky. A to byl velice špatný čin, tím pádem mě potom vyškrtli ze strany.“

  • „Chodil jsem ministrovat v Králíkách. Měli jsme úžasného kaplana, Týfa se jmenoval. Jména si normálně vůbec nepamatuju, ale tohle si pamatuju. Ten nás měl na starosti jako ministranty v Králíkách. Nás tam bylo, když bylo třeba Boží Tělo nebo Vzkříšení, tak se dělalo procesí po náměstí, tak nás bylo třeba padesát ministrantů. Měli jsme svoji klubovnu, tam jsme mohli hrát ping-pong. Hráli jsme pro děti divadlo. Kaplan Týfa nám četl tenkrát zakázaného Biglese, to byl anglický pilot za první světové války, to bylo zakázané čtení.“

  • „Když byli odsunuti u nás v Dolní Lipce, kde byla dřív textilka, teď je tam mechanizační škola. Tam byl lágr a tam všechny Němce z Králík s těmi svými ranečky, které si mohli odnést, soustřeďovali. Tam odtud je potom poslali do Německa. Ta naše rodina, jmenovali se Chuchlovi. Musela to být šikovná rodina, ten Chuchla, protože dělal řezbářské práce, vyráběl nábytek. Našli jsme s bratrem na půdě výkresy, jak se dřív dělaly staré skříně, vyřezávané lunety, sloupky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 30.09.2022

    (audio)
    délka: 02:04:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Králíky, 11.11.2022

    (audio)
    délka: 01:40:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli dílnu po Němci, který padl v Rusku. Přišli o ni z vůle strany

Vladimír Hejtmanský, 1964
Vladimír Hejtmanský, 1964
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Hejtmanský se narodil 3. května 1941 v Žamberku a s rodiči bydlel v nedaleké Německé Rybné. Matka Marie, narozená roku 1907, byla krajkářka. Otec Koloman, narozený roku 1908, byl soustružník dřeva a přišel jako třináctiletý ze Slovenska do Čech, aby zde našel lepší živobytí. Hned po válce se Hejtmanští odstěhovali do pohraničních Králík, kde se schylovalo k odsunu Němců a nabízely se tam po nich volné domy. Hejtmanští tak přišli k vybavené dílně po původní rodině, s níž ještě nějaký čas bydleli v jejich domě, než k odsunu skutečně došlo. Králicko bylo regionem, kde do druhé světové války kvetlo řezbářství, výroba dřevěných figurek a celých betlémů. Svou roli v této tradici hrál klášter na Hoře Matky Boží, kde se dřevěné zboží po celá staletí prodávalo četným poutníkům. Také otec se věnoval výrobě a prodeji dřevěných upomínkových předmětů. V roce 1948 se narodil bratr Jiří a brzy nato přišel pracovitý otec o svou živnost a musel vstoupit do komunálních služeb. Klášter nad městem se v letech 1950–1961 proměnil na internační klášter pro kněze, kteří tam byli zavlečeni v dubnu 1950 po akci K. Vladimír rád sportoval, hrál fotbal, zpíval, s kamarády ministroval v kostele. V letech 1955–1959 vystudoval střední průmyslovou školu v Rychnově nad Kněžnou. Pak hned nastoupil do Tesly Králíky, kde pracoval celý život. Při hraní ochotnického divadla se sblížil se svou budoucí manželkou Jarmilou Krupařovou, narozenou v roce 1943, a v roce 1964 se vzali. Bydleli v domě manželčina strýce Antonína Honzáka, renesančního člověka a politického vězně z 50. let, který měl na Vladimíra životní vliv. Po jeho vzoru se věnoval turistice, divadlu, práci pro druhé. V Tesle vstoupil Vladimír do Československého svazu mládeže. Díky tomu mohl podporovat hudební skupinu, která pod ČSM fungovala a ve které zpíval. Jako předsedu ho zvali na schůze závodního výboru KSČ. Po 21. srpnu 1968 uveřejnil v závodním časopise kresbu, která karikovala vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, a za to ho vyškrtli z kandidatury do KSČ. V letech 1966, 1969 a 1974 se Hejtmanským narodily tři děti. Po smrti strýce Honzáka převzal Vladimír Hejtmanský starost o rodinný králický betlém, který dodnes každý rok před Vánocemi staví a ukazuje veřejnosti. Denně chodí deset kilometrů, jeho životní heslo je: „Pohyb je život!“ V roce 2022 žil se svou manželkou v Králíkách.