Jiří Hauerland

* 1954

  • „Za bolševika jsem dělal elektrikáře a ještě jsme samozřejmě měli melouchy, jak se říká černý peníze, šedá ekonomika. Samozřejmě se tenkrát melouchařilo soboty a neděle. Sem tam jsme měli i práci, protože jsme nestíhali v řetězárnách, že s kamarádem jsme dělali obrovské rozvaděče pro řetězárnu. No jo, ale jak to zlegalizovat? Už byl Gorbačov a já říkám, že to zkusíme, že jsem zaslechl, že už jde někde podnikat. Už ani nevím, na který jsem šel odbor, seděl tam takový chlapík, ale už si nepamatuji jeho jméno. Teď tam přijdu, zaťukám a říkám: ‚Pane, prosím vás, chtěl jsem se zeptat, teď už se to tak povoluje a my máme hodně práce pro nějaké podniky a nedalo by se, že bych si udělal nějakou živnost?‘ Tak oni to všelijak psali – smlouva o dílo. Vždycky se v tom nějak bruslilo. A on říká: ‚Pane, páni už vymřeli, soudruhu. Dneska už jsou samí soudruzi.‘ Říkám si: ‚Tak s tebou nic nenadělám.‘ A šel jsem pryč.“

  • „Vždycky nám kontrolovali občanky. Nejhorší to bylo na nádražích, v lese už pak ne. A když byl někde potlach, tak tam byly prohlídky. Taková vyhlášená osada byla osada Mickey Mouse ve Zlatých Horách. Tam už byli chlapi takoví starší, drsňáci. A tam když byl potlach, tak byl problém se tam dostat, protože policajti vás už tady v Jeseníku vyhodili z vlaku. Tam to bylo obšancované a vyhodili vás z vlaku, abyste se tam nedostal.“

  • „Byl tam lesní dělník, říkali mu Honza Čechoslovák. Měl tam jednoho nebo dva koně. Vždycky čtrnáct dní dělal v lese, stahoval dřevo. Pak dostal peníze, tak šel do obchodu, dal tam polovinu platu, druhou polovinu platu za týden propil v Cimbuře, on vždycky říkal v Cimbálu. A jak se šlo nahoru, tak tam je hned kousek od cesty hájenka, tak tam se šel vždycky vyspat na seně nebo ho našel hajný někde v lese, třeba v příkopě pod sněhem. On to všechno přežil. My když jsme tam přišli, tak záleželo, co měl zrovna za éru. On tam žil. Samozřejmě jedl psy, tak všude kolem byly psí kůže a my jsme je vždycky zakopali, uklidili. On týden střízlivěl, týden chlastal a dva týdny dělal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 17.04.2024

    (audio)
    délka: 01:57:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Páni už vymřeli, soudruhu

Jiří Hauerland v roce 2024
Jiří Hauerland v roce 2024
zdroj: Post Bellum

Jiří Hauerland se narodil 6. května 1954 v Kroměříži jako jediné dítě rodičům Františkovi a Marii. V jeho dvou letech se rodiče rozvedli. Jiří zůstal u matky, která získala práci v lázních v Jeseníku, kam se také přestěhovali a kde pamětník prožil dětství. Někdy kolem roku 1960 se maminka znovu provdala – za propuštěného politického vězně Jiřího Kopřivu. V Jeseníku byl Jiří Hauerland v letech 1968 až 1970 členem tamního oddílu Junáka. Později do hor vyrážel jako tramp. Vyučil se elektrikářem pro řetězárny v České Vsi, kam také nastoupil do zaměstnání a kde kromě dvouleté vojenské služby pracoval až do roku 1990. Po pádu komunismu otevřel v Jeseníku obchod s elektronikou. Jako sběratel inicioval otevření muzea historických motocyklů v České Vsi a díky jeho úsilí a financím byl v roce 2010 slavnostně odhalen památník obětem komunismu v centru Jeseníku. V době natáčení v roce 2024 bydlel se svou manželkou Hanou v České Vsi.