Hubert Hanika

* 1929

  • „Já jsem byl takový úředník na baterky. Když jsem tam přišel, musel jsem se naučit psát na stroji. Když přišel nějaký papír, nějaká volovina, tak jsem ho zahodil. Příklad: Přišel papír, abychom ohodnotili nosnost mostu kolem dědiny. Říkám: ‚Tak já budu hodnotit most, jestli tam může projet tank nebo nemůže, a tam inženýři budou sedět na výboře, odborníci – a nebudou dělat nic?‘ Tak jsem papír zahodil. Sekretářka paní Rusňáková to viděla a měla strach, že to po nás budou chtít, tak ty papíry vždycky zvedla z koše a doma to žehlila. Nebo přišel papír, abychom ohlásili, kolik je tady keřů angreštu a rybízu. Říkám: ‚No toto. Kdo se může na takovou hovadinu ptát?‘ Papíry jsem zahodil. Pak jsme ho museli mít, tak jsem tam napsal hausnumera a bylo to vyřízený.“

  • „Do té Libye jsme jeli, nevěděli jsme prostě nic. Neměli jsme možnost nebo čas, nějakou knížku nebo něco ... no, nevěděli jsme nic. Přijeli jsme tam a tři měsíce jsme nic nedělali. Tam v té škole nebyli žádní žáci. Až za tři měsíce je někde posháněli, ví Bůh kde, a přišli tam chlapi, nebo spíš kluci dvacetiletí. Poprvé v životě uviděli stůl. Tam byla taková veliká dílna. 140 žáků. A po těch třech měsících jsme je začali učit. Ale u nich bylo, pojedeme na velbloudu tři dni, než bude další zastávka, milimetry a centimetry jim nic neříkaly. A když jsme je to naučili za ten rok a jeli jsme na dovolenou a vrátili jsme se zpátky, víc jak polovička jich všechno zapomněla. Nevěděli pak vůbec nic. No hrůza.“

  • „No, prvně to bylo takový divoký. Tam byl ten jeden člen. Jmenoval se Jura. Moskvan to byl. Študák. A ten nás jenom prostě zastrašoval, když jsme se s nima poznali. Svazek granátů na stole a nesměli jsme mluvit. No, bylo to takový zajímavý, prvně. A pak, až se to uklidnilo, tak to bylo běžný. Každý den přišli čtyři na jídlo a ti to nosili taky do lesa těm, co tam museli zůstat. Radistům.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hostěnice, 03.07.2020

    (audio)
    délka: 01:37:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za to, že jsem pomáhal proti Hitlerovi, jsem žádná ocenění nechtěl

Hubert Hanika
Hubert Hanika
zdroj: Osobní archiv pamětníka

Hubert Hanika se narodil 5. prosince roku 1929 v jihomoravských Pozořicích, ale dětství prožil ve vítovické hájence v lesích východně od Brna. Hájovna na konci války sloužila jako základna výsadku vyslanému počátkem roku 1945 ze Sovětského svazu. Otec Hubert Hanika starší odbojáře přijal a poskytoval jim všestrannou pomoc. Pamětník tehdy jako patnáctiletý fungoval coby informátor a spojka mezi jednotlivými hájenkami a na ně napojenými odbojovými skupinami. Vedle sovětské skupiny přišel do kontaktu i s výsadkáři vyslanými z Velké Británie v rámci paraskupiny Wolfram. Po válce se vyučil puškařem a vystřídal řadu zaměstnání. Nejdéle pracoval v brněnském podniku Zetor. Rok a půl působil v Libyi, kde učil místní studenty řemeslu. Mezi léty 1964 a 1971 zastával pozici tajemníka Místního národního výboru v Hostěnicích. S velitelem skupiny Wolfram Josefem Otiskem byl v blízkém kontaktu hned po válce, po letech se mu podařilo spojit se i s některými členy sovětské skupiny. Ti ho dokonce navštívili a dodnes si dopisují. V době natáčení rozhovoru v roce 2020 žil pamětník v Hostěnicích.