Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Eva Haniaková (* 1954)

• narozena 6. května 1954 v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí

• do patnácti let závodně běhala na lyžích

• ve čtrnácti letech se umístila na 4. místě mistrovství republiky zemědělských jednot

• v patnácti letech odešla studovat do Prahy střední školu společného stravování

• v roce 1969 začala hrát za ženský oddíl fotbalové Slavie

• deset let také hrála fotbal v Rakousku

• v roce 1989 skončila aktivní hráčskou kariéru

• poté začala trénovat ženský tým ve Spartě

• od roku 2003 byla dvacet let trenérkou ženského týmu v Podvinném mlýně

• v roce 2022 napsala knihu Císařovna fotbalu

• v roce 2024 s manželem žili ve Kbelích, měli dva syny a šest vnoučat

Eva Haniaková, za svobodna Hezinová, zasvětila celý svůj život fotbalu, více než dvacet let hrála za ženský klub pražské Slavie. Po ukončení aktivní kariéry trénovala na Spartě a dnes se věnuje mladým žákům ve svých domovských Kbelích. Narodila se 6. května 1954 v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí, kde strávila celé své dětství. Už jako malá pomáhala rodičům s provozem rodinného pohostinství a postupně se od mytí nádobí dostala až k servírování. Do Prahy se dostala v patnácti letech, když šla studovat střední školu společného stravování. Bydlela v pokoji u známé rodičů. Od patnácti let také začala hrát ve Slavii Praha.

Rodina se do Podještědí dostala v rámci osidlování Sudet

Její prarodiče, konkrétně babička, přišla do Podještědí v rámci poválečného osidlování sudetského území v roce 1947. Dostala možnost koupit dům v Kněžicích u Jablonného, kam se s rodinou přestěhovala. Později získala v nedalekých Heřmanicích hospodu a v této restauraci se v roce 1954 Eva Haniaková narodila. A také se tady vůbec poprvé setkala s fotbalem. „To bylo asi tak: malá vesnice, byly tam dva sporty, buď lyžování, protože kousek jsou kopce. Já jsem do patnácti let závodně běhala na lyžích. A potom tam byl fotbal,” vzpomíná Eva Haniaková. 

Tehdy to bylo tak, že se domluvily místní děti, hořejšek a dolejšek, jak říká pamětnice, a šly si zakopat. „Když jich bylo málo, tak byla Eva žádaná, byla chtěná. Když jich bylo hodně, tak mi říkali: Jdi si k holkám, jdi si hrát nebo jdi k plotně. Takové byly moje začátky s fotbalem,” popisuje pamětnice. V rámci závodního lyžování se ve čtrnácti letech umístila na 4. místě mistrovství republiky zemědělských jednot.

Setkání s fotbalem coby profesionálním sportem nastalo v květnu roku 1968, kdy se jela s rodinou podívat do Liberce na dojezd Závodu míru, kde jednou z doprovodných aktivit byl právě i ženský fotbal. Po maturitě v roce 1973 si dělala nástavbu na jazykovou školu, měla dokonce možnost jít na vysokou školu, nakonec se ale rozhodla pro fotbal. Od roku 1969 nastoupila oficiálně do oddílu Slavia Praha, za který nakonec kopala dvacet let.

Jako první hráčka přešla bezplatně do Rakouska

V průběhu kariéry také dostala nabídku jít hrát do Itálie, jenže už to bylo, jak říká, složité. „Třeba moje spoluhráčky chodily, ale dřív to nešlo, že jste tam šel hrát a že to nebyl problém. Ty holky to řešily tím, že jim tam našli manžela a ony se vdaly, přešly tam a pak se rozvedly. Což u mě nebyla možnost, protože už jsem měla děti,” vzpomíná Eva Haniaková na jednu z nabídek, kterou dostala, jedna z dalších byla například ze Skotska. 

Naopak do Rakouska už se k hraní fotbalu dostala oficiálně. Jeden vedoucí za ni napsal žádost, aby mohla do ciziny přestoupit bez finančního poplatku, který bylo v minulém režimu potřeba složit. „Tenkrát se dávalo tisíc dolarů, to bylo třicet tisíc, což v té době byly obrovské peníze. Já jsem pracovala v jeslích a měla jsem 1200 výplatu. A za třicet tisíc bych mohla jít do Rakouska. Takže on mi to domluvil, byla jsem první hráčka, která šla do Rakouska bezplatně,” vysvětluje pamětnice.

Fotbal byl její životní náplní. Za tým Slavia Praha hrála dlouhých dvacet let, kdy také reprezentovala svou zemi. Po konci sportovní kariéry začala trénovat ženský tým ve Spartě. Trénovala dokonce i reprezentaci. Fotbal jí také umožnil cestování po světě. Eva Haniaková se také stala první ženou ve fotbalové síni slávy.

Život v pražských Kbelích

Rodinné zázemí vybudovala Eva Haniaková s manželem v pražských Kbelích, kam se roku 1978 přestěhovali. Naskytla se jim tady příležitost koupit dům určený k asanaci s vidinou pozdějšího nového bydlení. Dům však zbourán nikdy nebyl, rodina si jej postupně upravila a žije v něm dodnes. Úzce svázaná je také s kbelskou komunitou, v závěru kariéry například trénovala na kbelském Spartaku. Dodnes je velmi aktivní nejen ve sportu, ale také v místě svého bydliště. Do Kbel například přinesla tradici turnaje O kbelský koláč, kdy si vítěz turnaje odnese koláč upečený právě Evou Haniakovou.

V roce 2003 dostala příležitost trénovat ženský fotbalový tým v Podvinném mlýně, kde nakonec zůstala do června 2023, tedy opět dvacet let. V roce 2019 vážně onemocněla rakovinou, načež si řekla, že by byla ráda, kdyby po ní na světě něco zůstalo. Udělala si proto radost a v roce 2022 napsala o svém životě knihu s názvem Císařovna fotbalu. S manželem mají dvě děti, konkrétně syny, a dnes už také šest vnoučat. Všichni žijí blízko sebe, Eva Haniaková tak stále tráví hodně času s rodinou. Dodnes (2024) udržuje vztahy se svými spolužáky, spoluhráčkami a hráčkami, které trénovala.