„Se mnou mluvili, nátlak žádný přímo nebyl. Jenom říkali: 'Uvažte si, kde to je.'
´Podívejte, jste mladej, máte ještě život před sebou. Máte syna.´ Měl jsem prvního syna, narodil se v roce sedmdesát tři. ´Máte tady dítě. Žena je taky ve školství. Tak vy byste měl nějak…´Já říkal, už je rozhodnuto, jsem propuštěný. ´A kdo vás propustil?´ ´Vedoucí školského odboru, soudruh Topinka.´ ´Kdo to je, Topinka?´
Já jsem říkal: ´Náš vedoucí školského odboru. Ten, který vede školství na klatovském okrese.´ ´Jestli chcete, tak se zítra můžete vrátit do školy.´ To už byl školní rok. Už jsem nesměl nastoupit do školy a v září jsem jezdil do Klatov, tam jsem uspořádával knihovnu, jak mně dali za úkol. A vy prý si zítra půjdete do školy!“
“ To jsem dostal už v tom [oznámení], že se mám dostavit do školy. Hned první den prázdnin. Už jsem něco předpokládal. Ráno se mnou autobusem ze Sušice jela taky moje bývalá kolegyně, učitelka, která se stala inspektorkou. Povídali jsme, tykali si. Pak jsme šli od zastávky asi půl kilometru ještě do školy – zastávka je v nové Dlouhé Vsi a tam je stará Dlouhá Ves. Došli jsme tam. Ona mi řekla, počkej ve sborovně. Šla za ředitelem. Pak pro mě přišel ředitel a pojď se mnou. Tak jsem šel a tam jsem se to dověděl. ´Soudruhu Hambergře, vzhledem k vašim protisocialistickým postojům a proti bratrské pomoci, nemůžeme tě mít jako učitele v těchhle službách.´ Takhle jsem dostal vyhazov.“
„Bratr maminky, protože to byla usedlost na samotě, měl některých [plodin] - obilí, brambory – větší dodávky než družstvo, které bylo asi dva kilometry ve vesnici. Taky šel do vězení. Za nesplněné dodávky, jak se psalo na nápisech, jak okrádají české lidi. Že jim to nedodají. A ukazovali kresby vypasených kulaků. Ale teta, která měla malou holčičku, bylo jí půl roku, ta se sebrala. Vzala klíče, dojela do Prachatic na okres a tam jim řekla: 'Tady vám předávám klíče. Jsou tam stodoly, jsou tam zvířata, krávy. Byli tam i dva koně a hříbě, slepice, drůbež. Postarejte se o to, já na samotě sama nebudu s malým dítětem a jedu zpět k rodičům.' A strejda byl za dva dni doma.“
Jaroslav Hamberger se narodil 2. dubna 1941 v Sušici na Šumavě. Pocházel ze selské rodiny, jeho strýc Jaroslav Husinecký byl jako kulak uvězněn. Pamětníkův otec Karel Hamberger přišel o místo během Akce 77, nařízeného přesunu úředníků do výroby. V šestnácti letech zažil první výslech StB kvůli tajnému klubu mládeže, vedenému knězem Jaroslavem Sallerem. Jaroslav Hamberger měl problémový původ a špatný posudek, přesto vystudoval Pedagogický institut v Plzni. Ze strachu o budoucí uplatnění přijal nabídku vstupu do KSČ. V roce 1968 se v Sušici účastnil protestních akcí proti okupaci. Později byl označen za organizátora protisovětské činnosti. V roce 1971 mu byl zadržen pas. Během normalizačních prověrek ve školství vyslovil nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy a ukončil členství v KSČ. Byl propuštěn ze zaměstnání se zákazem činnosti ve školství. Přes tíživou sociální situaci odmítl nabídku StB ke spolupráci. Pracoval jako dělník v melioračním družstvu. Již v roce 1990 prošel úspěšně rehabilitačním řízením a vrátil se do školství. Do roku 2002 ještě rozvinul úspěšnou kariéru státního úředníka. Je nadšeným zpěvákem. Léta působil v pěveckém sboru Svatobor, který pomáhal v Sušici společně s významným sbormistrem Josefem Baierlem obnovit.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
