Nejdříve dělali zle Poláci Ukrajincům, za války pak Ukrajinci Polákům
Jiřina Hajná, rozená Krušinová, se narodila 19. května 1929 v obci Ledochovka na Volyni do rodiny českých krajanů. Otec Václav Krušina provozoval hospodářství a hospodu, kde mu pomáhala i Jiřina a její tři sourozenci. V meziválečném období patřila oblast Polsku. Pamětnice navštěvovala školu matice české v Lucku. V roce 1939 oblast zabrali Sověti a rodinu Krušinových označili za kulaky. Deportaci na Sibiř zabránila druhá světová válka. Za nacistické okupace od léta roku 1941 byla povinná školní docházka zrušena. Na Volyni se pamětnice stala svědkem střetu banderovců, ukrajinských nacionalistů s Poláky a partyzány. Banderovci také v roce 1945 zavraždili sestru Jiřiny Krušinové Libuši. Její bratr Vladimír byl povolán do Rudé armády a jako sovětský voják zajat. Byl umístěn v zajateckém táboře na území Westfálska. Druhý bratr Antonín vstoupil do Svobodovy armády a zúčastnil se bojů na Dukle. Usadil se na Teplicku, kam v dubnu 1947 reemigroval z Volyně do Československa i zbytek rodiny. Jiřina Krušinová se provdala za svého bratrance Borise Hajného, se kterým vychovali dvě dcery. Byla jim přidělena hospoda a řeznictví v Hoře Svatého Šebestiána v Krušných horách. Později se usadila v Karlových Varech-Bohaticích, kde pracovala na dráze u závor, později v Elektrosvitu a před odchodem do důchodu jako pokladní v Meteoru. Od smrti manžela v roce 1996 žije sama v Karlových Varech.