Eva Hájková

„Pak mi řekli, že nezdravím, když jsem chtěla chodit do školy, jako do denní. Řekli mi, že nezdravím ‚Čest práci‘ a neříkám ‚soudruhu‘ a říkám ‚pane‘. Povídám: ‚To je špatný pozdrav – dobrý den?‘“ – ‚Čest práci, jedině.‘ Tak jsem nesměla studovat a byla jsem popotahovaná až na okrese KSČ, kvůli tomu, že jsem nezdravila ‚Čest práci‘ a že jsem se vyhýbala – nevstoupila jsem do Svazu mládeže, tam mě nikdo nedostal.“

„Jednou, když jsme byli na zahrádce, byl nálet. Nikam jsme nemohli, tak jsme tam byli a slyšeli jsme takový hukot letadel, jak hučely. Viděli jsme, jak se třpytilo nebe a padaly takový lamety, jak jsou na stromeček, stříbrné papírky, staniol na proužky. To padalo z nebe, shazovali to letadla, aby je Němci nezaměřili a nestříleli po nich. Letěli někam jinam, nebombardovali nic, ale byl to velikánský hukot. A to nebe, jak se třpytilo. My jsme potom běhali po ulici a sbírali ty lamety, to se dalo sesbírat.“