Ing. Eduard Hájek

„Další taková příhoda se mi stala, když nás přijímali do Pionýra. Tenkrát byly takové hromadné akce, kdy všichni chtěli do Pionýra. Jednak je tam rodiny chtěly mít, jednak nechtěli být mimo. Naivně jsem se taky přihlásil. Což byla chyba, protože jedna spolužačka, jmenovala se Dáša – druhé jméno velice dobře znám – řekla, že nemůže být ve stejné organizaci s třídním nepřítelem. A oni mě opravdu nevzali. Já jsem totiž chodil do Sokola. Tatínek byl Sokolem absolutním. Cvičil, hrál ochotnické divadlo, zasloužil se o výstavbu sokolovny župy sokolské v Přívoze. Měl tam pak i pamětní desku. Takže jsem to bral, že Sokolové jsou nepřátelé státu.“

„Na to jsem narazil, když skončila válka. Některé ženské, které byly v domácnosti jako maminka, jí řekly, že její chlap byl bačkora, protože se nechal zavřít a doma zanechal pět děcek. Že byl nezodpovědný. I takové názory byly. Ono se to nejvíce odrazilo v tom, jak jsme chodili oblečení, jak jsme byli společensky zařazení. Vlastně jsme byli chudáci. Ale tenkrát bylo hodně chudáků, takových jako my. Odboj nebyl uznán. Já jsem nechápal, proč komunistický režim likvidoval Sokoly. Vždyť vzdělávali národ. Dělali pro národ všechno. A takové věci jim za to komunisté dělali.“