"Myslím, že mnoho Němců zůstalo v jádru nacisty. Já jsem nepotkal žádného, který by nějak litoval toho, co se stalo. Zůstávali nacisty až do své úplné porážky. Nepotkal jsem tenkrát ani jednoho Němce, který by mi řekl, že válka, kterou Hitler vedl, měla katastrofální důsledky. Samozřejmě jsem je nějak speciálně nevyslýchal, ale věděli, že jsem na druhé straně. Až do konce války jsem nikdy neslyšel upřímná slova lítosti u Němců, které jsem potkal."
"V roce 1944 jsem vstoupil do odboje. Přivedli mě do lesů blízko u Huy, byl to les u malé vesničky Vyle-et-Tharoul. Tam jsem začal, dostal jsem pistoli, byl jsem ozbrojený! Sice jsem neměl věk na to, abych vstoupil do odboje, ale můj bratranec mi pomohl se tam dostat. Byl jsem tedy v odbojové skupině, která se skrývala v lesích okolo Vyle-et-Tharoul, kam se shazovaly padáky se zbraněmi. Jeden padák bohužel spadnul na hlavní silnici, která vedla do Huy, zrovna když tudy projížděla německá kolona. Němci si uvědomili, že se tu ukrývá odbojová skupina, a les obklíčili. Samozřejmě vypukla panika. Němci pobili všechny odbojáře, kteří se pokoušeli zachránit útěkem úzkou cestičkou, která vedla z lesa. Já jsem naštěstí za ostatními neběžel, protože jsem měl kulku v noze, což mi bránilo v pohybu. Takže místo, abych se pokoušel utéct, jsem se schoval v kapradí, což mě vlastně zachránilo před tím, aby mě zabili. Strávil jsem noc schovaný v kapradí a ráno přišla služba Červeného kříže…"
Valère Gustin se narodil 21. dubna 1924 ve vesnici Verlaine nedaleko Lutychu v Belgii. V roce 1944, ve čtvrtém roce nacistické okupace Belgie, dostal předvolání od pracovního úřadu – měl být nuceně nasazen na práci v Německu. Předvolání neuposlechl a na úřad se nedostavil. Ocitl se tak v ilegalitě a nezbylo mu než se přidat ke skupině odbojářů, která se skrývala v lese poblíž vesnice Vyle-et-Tharoul. Skupinu nacisté vypátrali a její členy povraždili, Valère Gustin ale se štěstím vyvázl. Po vyléčení střelného zranění vstoupil počátkem roku 1945 jako dobrovolník k belgickému 17. střeleckému praporu, který působil v rámci americké první armády. S touto armádou dobýval německé území. V dubnu 1945 přešel jeho belgický prapor ke třetí americké armádě generála George S. Pattona. S ní se podílel na osvobozování Československa a prožil osvobození Plzně. Jako veterán se do Plzně vracel, aby se účastnil zdejších Slavností svobody. Valère Gustin zemřel 5. listopadu 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
