Fernando Ginarte Mora
* 1968
-
„Mým cílem bylo hledat, a sdružovat všechny, kteří nesouhlasí se současnou kubánskou Vládou, ale samozřejmě hlavně se jednalo o umělce. Chtěl jsem vytvořil skupinu, to jsem dokázal, a dnes má více než 200 členů. Rád bych dodal, že jedním z nejvýznamnějších kulturních hnutí současnosti je ‚San Isidro‘ [umělecké a sociální hnutí tvořené skupinou umělců a intelektuálů] v Havaně. V tuto chvíli je to právě ‚San Isidro‘ v čele s Luisem Manuelem Otero Alcántarou, kdo drží pomyslnou pochodeň kubánské kultury. Jedná se o velmi odvážnou skupinu, s dobrou iniciativu. Myslím si, že kulturní hnutí našlo trhlinu, které si Vláda nevšimla, a tam se může kubánská kultura jednoduše vplížit. Kultuře se podařilo vytvořit si od Vlády jistý odstup a využít ho ve vlastní prospěch.“
-
„Často chodíváme do parku, debatovat, diskutovat, chápete? Chceme mladým, kteří nás poslouchají a srocují se kolem nás, vysvětlit, proč nesouhlasíme se současnou kubánskou Vládou a co vlastně požadujeme. Když se na nás nalepí Státní bezpečnost nebo národní policie, říkáme jim: ‚Bojuji i za vás, za vaši rodinu, za vaše práva.‘ Protože ti, co stojí v čele státu, jsou zloději, kteří nám ukradli naši zemi, ukradli naši iniciativu, vzali nám všechno. Ukradli nám naše životy. Už mi bude skoro 52 let, ukradli mi celý život. Snažíme se jim to vysvětlit. Policista ve skutečnosti nemusí být zkorumpovaný. Může žít čestně. Ale musí pochopit, že je potřeba věci dělat určitým způsobem. A někteří uznávají, že nezávislé hnutí je, jak se říká, prvním krokem, příležitostí pro změnu systému, směrem k demokratickému systému, kde policisté nemusí hrát s občany špinavou hru, vydírat je, sledovat je, ale kde můžou být opravdovými policisty, který slouží lidu a chrání je.“
-
„Pokud si dobře pamatuji, když schůze začala, zdůraznili nám, že se jí mohou zúčastnit pouze revolucionáři, a že pokud se mezi účastníky nachází někdo, kdo patří k nezávislému hnutí, kterým bylo v tomto případě ‚Vlastenecká unie Kuby‘ [Unión Patriótica de Cuba], k němuž jsem v té době patřil; nebo kdo by byl disidentem, nebo jak se jim říkávalo ‚varelistou‘, tak musí jednání opustit, tak jsme odešel. Nejprve jsem ale požádal o svolení promluvit: ‚Zakladatelem a autorem této skupiny jsem já. Ten, kdo přinesl řemeslnou výrobu do našeho měst jsem já, kdo rozvinul regionální řezbářství jsem také já, to já jsem položil první cihlu našeho kulturního rozvoje. Ale abych nebyl příčinou útoků Státní bezpečnosti na ostatní řemeslníky, raději odejdu.‘ Nechtěl jsem, aby mě ostatní považovali za nepřítele, prostě jsem raději odešel. Nenechal jsem se zatáhnout do sporu, to ne, prostě jsem se stáhl, aby kvůli mně nebojkotovali celé sdružení řemeslníku a aby mi to samotní řemeslníci nevyčítali.“
-
„V páté třídě jsem odmítl účastnit se veřejného lynčování [acto de repudio] těch, kteří se v roce 1980 rozhodli utéct z Kuby přes peruánské velvyslanectví, to bylo v roce 1980, když nastal také exodus Kubánského lidu z přístavu Mariel. Odmítl jsem, ani jsem se tam neobjevil, dokonce jsem kritizoval své vrstevníky, kteří šli. Házeli vajíčka na rodinu s dětmi. V té době jsem žil v Mina Real, dnes je tam kemp Cantinas. Žil jsem tam s matkou, když se s otcem rozvedli, tak jsme žili tam. Bylo běžné, že komunistický režim nabádal školáky, vlastně nenabádal, ale nutil, aby si přinesli plato vajec a šli je házet na odcházející Kubánce, aby je tím ponížili.“
-
Celé nahrávky
-
Cuba, 20.10.2020
(audio)
délka: 01:35:10
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Policistům Státní bezpečnosti často říkávám, že bojuji i za ně, za jejich rodiny a za jejich práva
Fernando Ginarte Mora se narodil v roce 1968 ve městě Baire v Kubánské republice. Od dětství vyrůstal v prostředí s negativním postojem ke komunistickému režimu – během vládních reforem Fidela Castra došlo k znárodnění rodinného statku a obchodu. Když mu bylo 12 let, odmítl zúčastnit se veřejného lynčování [acto de repudio] organizovaného školou, a tak byl přemístěn do školy v přírodě na „Ostrově Borovic“ [Isla de los Pinos, dnes Isla de la Juventud]. Podobná epizoda se udála, když ve svých 25 letech odmítl nastoupit na povinnou vojenskou službu, což vedlo k jeho vyloučení z vysoké školy. Ve stejné době, v roce 1993, se Fernando začal věnovat řemeslné výrobě, konkrétně řezbářství a v Baire založil první spolek řemeslníků. Kvůli protivládním názorům však nemůže působit jako jeho zakladatel a předseda, komunistický režim by skupinu rozpustil. V roce 2005 se Fernando připojil ke „Křesťanskému osvobozeneckému hnutí“ [Movimiento Cristiano Liberación] a stal se signatářem opozičního projektu „Varela“. V současné době je předsedou „Spolku autonomních umělců“ [Asociación de los Artistas Autónomos], která čítá více než 200 členů a spolupracuje s havanským kulturním hnutím „San Isidro“, v čele s umělcem a intelektuálem Luisem Manuelem Otero Alcántarou. Fernando žije se svou druhou manželkou a dětmi v Baire. Věnuje se psaní poezie, malování a řezbářství. Fernando je nezávislým umělcem bojujícím za zrušení cenzury v kultuře ve své zemi.
