„Začal jsem znovu studovat. V roce 1942 Němci vydali nařízení, že studenti musí jít na rok pracovat do Německa. Odmítl jsem. V té době jsem vstoupil do odboje, v roce 1942. Žili jsme v lese, dělali jsme, jak se dnes říká, ‚atentáty‘. Vyhazovali jsme do povětří sloupy elektrického vedení, koleje na železnici a různé drobné útoky. V roce 1944, poté co se Američané vylodili a dostali se do Lutychu, jsem se přihlásil jako dobrovolník do belgického praporu, který byl podřízený 3. americké armádě.“
„Byli jsme moc spokojeni, jak to říci, že jsme se dostali do spřátelené země. Že jsme opustili Německo a dostali se do země, která poznala Hitlerovu okupaci jako ta naše.“
„Jmenuji se Louis Gihoul, narodil jsem se v Belgii ve městě Seraing 14. listopadu 1923. Můj otec byl inženýr, ředitel v továrnách Cockerill v Seraingu, matka byla profesorka v lyceu. Můj dědeček z matčiny strany vedl stavbu železnice v Číně. (...) Studoval jsem techniku, nejdříve střední školu a pak Vyšší odbornou školu (College industriel superieur.)“
Louis Gihoul se narodil v roce 1923 v průmyslovém městě Seraing (nedaleko Lutychu). Jeho otec pracoval jako inženýr a vypracoval se na ředitele v ocelárnách. Pamětník za války začal studovat na technice. V roce 1942 odmítl odejít na práci do Německa a zapojil se do odboje. Po osvobození Belgie americkou armádou vstoupil jako dobrovolník do 17. střeleckého praporu, který byl nasazen spolu s 3. americkou armádou. V květnu 1945 došel až do západních Čech (do Holýšova). Po demobilizaci dostudoval a v roce 1947 odešel pracovat do koloniální správy Belgického Konga. V Kongu žil do roku 1962 a poté se přestěhoval do Kanady (provincie Québec). Od roku 1992 žil opět v Belgii. Rád a často se vracel do Plzně na oslavy osvobození. Od roku 2008 byl čestným občanem města Holýšov. Louis Gihoul zemřel 30. června 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
