Sedmdesáté roky, to byl strašný zlom
Alena Gebertová se narodila v Praze 9. července 1946 matce Zdeně a otci Vladimírovi Lindnerovým. Otec byl známým advokátem, který zastupoval obviněné ve vykonstruovaných procesech Střítecký a spol. a také Modrý a spol., kde byli odsouzeni hokejisté z národního mužstva. V roce 1951 byl zatčen, obviněn z ohrožení státního tajemství, které měl spáchat předáváním informací o „tajných“ procesech. Obvinění byl zproštěn a o pět měsíců později propuštěn na svobodu. Otcovo uvěznění nemělo vliv na vzdělání pamětnice, po maturitě na Gymnáziu Nad štolou byla přijata na Universitu 17. listopadu, kde v roce 1968 získala diplom v oboru tlumočnictví a překladatelství z francouzštiny a ruštiny. Zažila uvolněnou atmosféru pražského jara, kterou ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Tehdy pobývala Alena Gebertová ve Švýcarsku, ale o emigraci neuvažovala. Pracovala v Československém rozhlase, v redakci zahraničního vysílání jako překladatelka z francouzštiny a novinářka. Na začátku 70. let se vdala za architekta Jiřího Geberta, narodili se jim dva synové. Manžel v roce 1986 emigroval do Německa. Ačkoliv Alena Gebertová obdržela výjezdní doložku, ani tentokrát opustit svou zemi nechtěla a k manželovi se nepřipojila. Do důchodu odešla z Českého rozhlasu v roce 2011 jako vedoucí francouzské sekce Radia Praha. V roce 2023 stále občas pracovala pro rozhlas, věnovala se svým koníčkům – bridži a sborovému zpěvu, a žila v Praze.