Alois Heinrich Galle

„Oni k nám chodili ty Rusové, oni pili všechno možné. Chtěli alkohol, což nám řekla až teprve potom matka, protože já jsem jim nerozuměl slovo. Sem tam, vím, že tam jednou jeden seděl a ten mluvil německy a bavil se s matkou. Oni brali všechno, co kde stálo v lahvích, i ten petrolej ochutnávali, jednoduše brali všechno. A my jsme měli, protože jsme psali, v první třídě jsme psali na kamennou desku, ale můj bratr a ti [ostatní sourozenci] už psali perem. Tak jsme měli doma kalamář a on [Rus] jednoduše, to byla taková polička a tam bylo pero položené a dvě čtyřhranný flaštičky s černým, modrým inkoustem, a on tu jednu flaštičku vzal a jednoduše to vypil a zas ji postavil zpátky. Asi mu to nechutnalo, protože tu druhou nechal.“

'Nebyl některý z vašich sourozenců v Hitlerhugend?' "Ano, Heinrich byl v Hitlerjugend a byl na to patřičně hrdej, protože mám fotografii, kde dostal, tehdy, tehdy! takovou tu světle hnědou košili a kravatu a s takovým uzlem koženým. To byla nevídaná věc, něco takového jako ten kroj, protože tam jsme nic takového neměli. Šatstvo se nosilo vždycky po starším sourozenci, a když to náhodou nebylo, tak jsem musel nosit dívčí šaty, protože jednoduše matka nic jiného neměla. Tak nás ustrojila tak, jak to šlo. A on se nechal dokonce vyfotografovat v té hnědé košili a s tím uzlem a byl na to hrdej. Jenže to mu bylo nějakých patnáct šestnáct let a pak musel do války, a tak bylo po kariéře v Hitlerjugend.“

„Museli jsme být dole ve vsi v devět hodin, tak matka běžela a říká 'Pojďte děti, pojďte všechny sebou' a šli jsme do chléva. Tam pokřižovala všechny krávy a kozu a ovečku, vzala sestřičku na loket a šli jsme dolů. Sto metrů od baráku se otočila a plakala. To jsem ji viděl poprvé, kdy matka plakala. Poprvé a naposled.“