monsignore Vnislav Fruvirt

„První byla vyšetřovačka, potom bylo tedy to Znojmo, pak byl ‚krajzák‘, to bylo na Cejlu, a po soudu zase nás rozváželi. A tehdy, nevím, jak to tam ti policajti nebo komouši rozhodli… hodně kněží bylo v pracovních věznicích, volnější takovej režim, tak to všechno stáhli z těchto do uzavřených věznic. Tak, co byli kněží odsouzení do deseti let, tak všechno do Mladé Boleslavi, a co byli nad deset let, tak na Mírov. Tak tam nás bylo asi tak, kolem… to byla celá věznice obsazená, kolem 180 nás tam bylo. Odvezli nás do těch Valdic, nevím, kolik těch let. Pak jsem šel teda dělat horníka, že jo, zase… já jsem horník, kdo je víc. A tam jsem byl rok a čtvrt nebo tak nějak, tam v tom Východočeským uhelným revíru. Tam je to černé uhlí taky. Jsem se vrátil zase do Valdic, tam jsem se potom vyučil tím brusičem skla a v šedesátém jsem šel z Valdic teda domů.“ – „Co jste vyráběli?“ – „Cingrlátka na lustry, tam byla brusírna. Z toho pohraničí, tam bylo to broušení skla. Tak nás tam mistr vyučil a tam jsme brousili sklo. Já jsem brousil takový ty cingrlátka nejmenší, hruštičky takovýhle jenom… to bylo, já nevím, kolik těch ploch, ale osm… třikrát osm dokola. Takže, když se začínalo brousit, tak byly prsty probroušeny.“

„No, a tak jsem si říkal, co. Zaměstnání, zaměstnání. Bavilo mě jezdit s autem a tak všechno, tak jsem se hlásil u toho Dopravního podniku jako průvodčí v tramvajích. ‚Jóóó, bereme, bereme…‘ Protože ten průvodčí, on tam musel aspoň rok sloužit, to nemohl odejít hned. A to je ta služba nepravidelná, že, jednou tak, jednou tak, jednou tak a pořád měli nedostatek těch průvodčích, a tak jsem se hlásil na toho průvodčího. ‚Ano, ano.‘ Na osobním: ‚Bereme, dáme vám vědět.‘ V novinách bylo už ale za dva dny, že je ten řidičský kurz, a já jsem pořád nic neměl. Tak jsem si zajel teda do Brna na osobní do Pisárek a říkal jsem jí to a: ‚Pane…‘ Ne pane, soudruhu Fruvirte, tehdy se ještě soudruhovalo. ‚Soudruhu Fruvirte, ale vy jste přišel z výkonu trestu, že?‘ Když nám to tam vyhlašoval, tu amnestii, ten prokurátor, tak nám to všechno maloval, straky na vrbě, že jdeme ke svýmu, a tak dále, že… ‚A vy jste přišel z výkonu trestu, ano, no jo, ale my tady máme nejméně dva roky manuální práce.‘ Přišel befel, tak jsem se hlásil na čističe výhybek.“ – „Tam jste byl jak dlouho, ty dva roky?“ – „Necelý dva roky. A tam byli dobří chlapi u Dopravního podniku, tak jsem se přihlásil do toho kurzu, udělal jsem si řidičskej kurz a pak jsem ale čtyři leta nebo kolik jezdil tou tramvají, ale do šestašedesátýho.“