„Pak byl rok 1989, ale my jsme nebyli v Praze, když byla ta demonstrace. My jsme byli na skalách a vraceli jsme se z těch skal a teď jsme slyšeli v rádiu, takže jsme hned jeli. Já jsem hned přijela… já jsem nejela domů, nevím, jestli jsem se hned dostala, nebo to bylo až druhý den, ale my jsme pak spali na FAMU. Protože tam se vlastně dělalo strašně věcí, už se tajně tiskly ty věci a prostě… Ale pamatuji si, že jsme tam spali a lidi měli hlídky. A tam bylo jedno schodiště, hlavní schodiště, a tam bylo ještě zadní schodiště. A u obou byly hlídky, to se hlídalo, to pamatuji. Já jsem tam spala asi týden, v té škole. A pak už člověk… strašně jsme byli unavení, ale vlastně člověk úplně nespal.“
„Přišlo na něj nějaké udání a pak přišla scéna, kterou já si pamatuji úplně do detailu. Byla zima, bylo před Vánocemi nebo možná listopad. On se mnou psal úkol do angličtiny, protože já jsem tehdy chodila, jsem se dostala… to byla jazykovka, tehdy se jmenovala Nikose Belojannise, teď je to Drtinova. A tam byla angličtina od třetí třídy. Takže jsem začínala s angličtinou a táta uměl dobře jazyky, takže mi pomáhal. Brácha nebyl doma, ten byl na nějakém tréninku. A zvonek, a máma otevřela a pak přišla pro tátu. A tam přišlo… se otevřely… my jsme měli takovou předsíň a tam už stálo… pro mě pak ten pocit byl, že jich bylo třeba osm. Ale oni byli možná dva tři, takoví chlapíci v kabátech, a mě máma odvedla do kuchyně s babičkou. Ale jenom jsem zahlédla, že okamžitě šli, aniž by se zuli. To pro mě bylo takové… že nepozdravili, nezuli se a šli rovnou. To, co my jsme vždycky museli dělat, nebo návštěvy. A šli rovnou přes obývák, tam měl táta pracovnu, kde měl všechny svoje… A teď to tam začali vyndávat z polic a šuplíků. Já jsem byla s babičkou v kuchyni, ta mi dělala kakao a pak přišla máma pro mě, ať se jdu rozloučit s tátou. A ten měl jenom takovou igelitku, a tak jsem ho objala. Já jsem se k němu vždycky tak… A on řekl, že přijde za chvíli. Ale máma byla hrozně smutná.“
Klára Formanová se narodila 6. dubna 1965 v Praze. Bylo to v době, kdy byla celá její rodina již dlouhou dobu poznamenána komunistickým režimem. Pro oba její dědečky, Karla Stránského, významného pražského právníka pocházejícího ze šlechtického rodu, a Karla Balíka, elitního pilota, znamenala válka a komunistický režim věznění a tvrdé postihy celých rodin. I Klářin otec, spisovatel Jiří Stránský, strávil již před jejím narozením více než osm let ve vězení. Znovu byl zatčen, když bylo Kláře osm let. Znamenalo to pro ni celoživotní trauma. Po maturitě měla problém dostat se na vysokou školu a až napotřetí byla přijata na FAMU. Zde se na konci studia seznámila s budoucím manželem, synem režiséra Miloše Formana, Petrem Formanem. Spolu prožili sametovou revoluci, po ní cestovali po světě a postupně se jim narodily tři dcery. Klára se věnovala scenáristice a při práci na tématu závislých žen se začala o tuto problematiku zajímat hlouběji. Dnes (2023) pracuje především na nedokončených scénářích svého otce a těší se na jejich realizaci. V době natáčení, v roce 2023, žila s manželem v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
