„Když byl konec války, tak táta řekl, že o sestře nic nevíme, tak abych se rozjel do Prahy a Pardubic, abych ji našel. Tak já ji našel s rukou v sádře – kdy při jednom porodu spadla bomba, ta vybuchla, tak tu ženu ještě odrodili a pak utíkali do sklepa. A když běželi po schodech dolů, tak spadla další bomba a ta tlaková vlna sestru shodila ze schodů a ona si zlomila nadvakrát klíční kost.“
„Mezi náma jsme měli případ, kdy skautský bratr Stín studoval vysokou stavební v Brně a vedl oddíl. V padesátém roce! A to udělal velikou chybu, protože udělal dvě výpravy za Brno a někdo to na něho ,střelil‘. Večer si pro něho přišli, měl soud a dostal dvanáct let. Vzhledem k tomu, že měl průmyslovku stavební, tak ho odveleli do Opavy, kde byli vězni se stavebnickým vzděláním. Byl tam šest let. Měli tam nějaký úkol, který nedotáhli do konce, tak si ho tam nechali dva roky navíc, přestože už mohl jít do civilu. Byli sice už v podstatě úředníci, ale měli vězeňské uniformy. Těsně předtím se oženil. Takže ta jeho žena, chudák.“
„Je zajímavé, na té Skurečené jsme se scházívali jednou za rok. A s náma tam bývala jedna dívka z Jindřichova Hradce. Vždycky jí dal někdo vědět. A i spala tam, tam jsme takhle jednu noc vždycky spali. A v 89. jsme se dozvěděli, že to byla pracovnice StB. Ale nic se nám nestalo. Oni nás evidovali, ale nikdo nás nepopoháněl. Protože takových skupin protistátních už tenkrát bylo na Moravě moc.“
Přemysl Filip se narodil roku 1926 českým rodičům v Bratislavě. V Trnavě vstoupil v roce 1936 do skautu. V roce 1939 byla rodina ze Slovenska vyhnána a usadila se ve Valašském Meziříčí. Zde se stal Přemysl Filip poválečným vedoucím 4. oddílu skautů. V letech 1953-1956 byl parašutistou u 22. výsadkové brigády ČSLA. V 60. letech se stal opět skautským vedoucím. Nesouhlasil se vstupem sovětských vojsk v roce 1968 a posléze vykonával 20 let dělnické profese. Stal se členem různých vojensko-historických spolků a Svojsíkova oddílu, byl též suverénem Světského řádu černých pobeskydských myslivců. Přemysl Filip zemřel ve věku 86 let 12. února roku 2013.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
