Takhle nemluv, tatínku, to bych tě musela udat
Stáhnout obrázek
Jiří Felix se narodil 21. února 1931 v Praze, ale od raného dětství vyrůstal v Mostě. Zde byl také jakožto syn učitelky základní školy svědkem projevů německého nacionalismu, když kromě pochodů provolávajících slávu Hitlerovi německé děti házely po těch českých kameny. Po mnichovské dohodě byl s matkou vystěhován z Mostu. Matka byla posléze poslána do obce Trhová Kamenice na Českomoravské vrchovině. Po německé invazi 15. března 1939 a zrušení české školy se odtud matce podařilo za pomoci svých příbuzných, bratrů Patočkových, dostat do Berouna a pak do Prahy. Zde byla v rámci heydrichiády popravena část jejich rodiny. Únor 1948 zastihl Jiřího Felixe na gymnáziu, kde pozoroval rostoucí vliv ideologizace a kádrování; komunističtí spolužáci se ostatním otevřeně vysmívali, že o budoucnosti nekomunistů budou rozhodovat právě jejich kádrové posudky. Nadvládu komunistické ideologie pozoroval později i v akademickém prostředí. V roce 1951 byl přijat na rumunistiku na FF UK v Praze, přičemž od poloviny padesátých let pravidelně do Rumunska jezdil na studijní pobyty. V šedesátých letech tam jako první Čech zde získal doktorát a po návratu z lektorské činnosti se stal roku 1967 interním zaměstnancem na domovské katedře v Praze. Pro svou celoživotní činnost v oblasti rumunistiky je považován za jednoho z jejích nejvýznamnějších českých představitelů. Jiří Felix je zároveň přímým svědkem a účastníkem dění na FF UK od padesátých let do současnosti. Zažil klima padesátých let, strach mluvit nahlas, vyhazování studentů za sebemenší projevy „ideologické nespolehlivosti“, udavačství spolužáků i statečnost profesorů, kteří se snažili udržet alespoň minimální úroveň vědy a slušnosti na fakultě i v těchto letech. Po sovětské okupaci viděl očistné procesy normalizace, která podle jeho slov stejně jako v celé společnosti i zde způsobila „naprostou demoralizaci veřejného života“.
