Tomáš Fejfar

„Dostali jsme do komise vyšetřovatele, který se dodneška stará o bezpečnost v Poslanecké sněmovně, dostali jsme tajemníka, předsedu a pak jsme se začali šťourat v historických věcech a zvali jsme lidi, vyslýchali jsme mimo jiné Štrougala, Jakeše, Lenárta, Hegenbarta a další, pak jsme to znova probírali a nakonec to skončilo závěrečnou zprávou, kterou já jsem četl na schůzi, která je doteď v archivech. Vím, že tehdy jsme nemohli vyslechnout Václavíka, který na tom byl špatně zdravotně.“

„Komunista rovná se milicionář většinou, pokud neměl dřevěnou nohu, a milicionáři mívali cvičení. A jeden kolega, parťák, byl mezi nimi taky a já jsem musel dělat za něj. Když odjížděli, tak vyfasovali turistický salám a housky, nasedli na auto a někam odjeli. A já jsem jim říkal: ‚Kluci, to není žádná sranda, vy nás mlátit nepůjdete. Vy půjdete třeba někam do Třebíče, kde budete mlátit a střílet vzbouřené dělníky v té Třebíči, a na nás pojedou zase z Třebíče, aby nás neznali.‘ A oni zuřili, hrozně; skončilo to tím, že když šlo o Několik vět, které já jsem podepsal Rudolfu Battěkovi někdy v roce 1989, tak vedení si milicionáře svolalo, aby udělali rezoluci proti. Ale to oni si ten text skoro všichni přečetli, protože jsem jim to dal přečíst, a normálně se vzbouřili a řekli, že nic podepisovat nebudou.“