MUDr. Rita Erbenová

„Lezli nám úplně všude, lezli nám do skříní, za trámy, v tom pokoji prohlíželi šuplíky, knihovny vyhazovali, prostě ty domovní prohlídky byly docela otřesné. A měla jsem tam zážitek, že jsem měla v kuchyni takovou malou skříňku, tam jsem měla hračky. To se jim líbilo, že bylo to u země, což oni nechápali, proč to je u země, aby se tam dobře dostalo malé dítě, že ano. Tak chtěli tu skříňku prohledat a já jsem si před tu skříňku sedla, založila jsem ruce a řekla jsem: To je moje. A oni mě tedy nechali, nešli tam.“

„Já jsem se narodila v roce 1953 20. srpna a přímo z porodnice se mnou maminka jela, to vím z vyprávění, do toho nově udělaného bytu ve vilce. Nicméně na dveřích už byla kladka a rodiče se tam se mnou nedostali. Zůstali chvíli u babičky a pak nám komunisti přidělili bydlení v Žabokrkách u Hronova. Já si to nepamatuji, byla jsem mimino, ale jak říkali rodiče, bylo to bydlení v suterénu, byly tam i slepice, bylo to jako kurník. Tam nás odkázali a do toho předělaného bytu, který předělal můj tatínek, se nastěhovali komunisté z Moravy, kteří tam měli předělat tu továrnu z výrobny malagela na výrobu limonád. A dodneška, babička a děda tam bydleli a sledovali to tam. To tak sledujete, že, co se děje nového ve vašem domě. A sledovali, jak ti noví, co tam přišli bydlet, jak kradli cukr., který tam byl, že to bylo naprosto neuvěřitelné.“