Život mě naučil nelpět na věcech a nehromadit je
Stáhnout obrázek
Jana Eliášová, rozená Ryňáková, přišla na svět 22. srpna 1947 v Humenném na Slovensku jako druhé z dvojčat. Její maminka Milada byla mzdová účetní a tatínek Jan Ryňák vlastnil v Humenném pilu a továrnu na výrobu nábytku. Tu mu komunisté po převratu v roce 1949 zabavili a jako kapitalistu ho odsoudili k mnoha letům vězení. Trest mu nakonec změnili na deset let nucených prací. V důsledku toho se rodina stěhovala po celém Československu. Jana Eliášová trpěla střídáním bydliště a škol, špatně se začleňovala a neměla kamarády. V rodině se navíc o otcově trestu nemluvilo a pravý důvod neustálého stěhování se pamětnice dozvěděla až v dospělosti. V roce 1959 přišla rodina do Příbrami, kde otec pracoval na uranových dolech. Jana Eliášová vzpomíná na výstavbu příbramského sídliště a kulturního domu politickými vězni. Kvůli třídnímu původu nesměla studovat na gymnáziu (tehdy střední všeobecně vzdělávací škole), a šla tedy na střední zemědělskou školu do Březnice. Později dokončila maturitu a tříletou pedagogickou nástavbu v Praze, učitelství pro mateřské školy. Umístěnku dostala nejprve do Dobříše, po mateřské dovolené se stala ředitelkou mateřské školy v Ouběnicích. Přes svého muže, který byl jazzman, se dostala k pražskému disentu. Společně šířili v Příbrami Chartu 77 a samizdatové Lidové noviny. V roce 1989 se zapojila do příbramského Občanského fóra. Dnes žije ve Skalici u Dalekých Dušníků.
