Dopis od strýčka v emigraci zhatil moje naděje na studium uměleckého oboru
Josef Eder se narodil 31. ledna 1940 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod) jako třetí z pěti dětí. Jeho rodiče – společně s více než milionem dalších lidí – vyslyšeli výzvu k osídlení pohraničí, které zůstalo po vyhnání německého obyvatelstva téměř poloprázdné. Josef Eder tak do první třídy nastoupil už v severočeském Rumburku. Otec pracoval jako kočí v tamním pivovaru, maminka zůstala s dětmi doma. Pamětník už od útlého věku tíhnul k muzice a projevoval neobyčejné komediální nadání. Rodiče vstoupili do komunistické strany, kvůli nesouhlasu s popravou Milady Horákové byl ale otec ze strany vyloučen. Pamětníkovy šance na studium na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) zhatilo přiznání matky o písemných stycích s bratrancem, který emigroval do Kanady. Josef Eder se tak musel vyučit univerzálním frézařem a ve stejné době začal se studiem večerní průmyslové školy. Láska ke kultuře ale byla silnější než řemeslo, stal se členem několika divadelních souborů a hudebních uskupení, konferenciérem a absolvoval úspěšně zkoušky do Československých cirkusů a varieté v Praze. Na štaci s cirkusáky jako klaun ale nakonec neodjel, nechal se zlákat zpátky do pohraničí příslibem místa vedoucího Spojených závodních klubů ROH. V roce 1965 se stal vedoucím kina Svět v Jiříkově, v roce 1968 působil jako poslanec tamního národního výboru. Angažoval se ale ve snahách o návrat sochy T. G. Masaryka na jiříkovské náměstí a o post poslance přišel, navíc dostal kvůli nesouhlasu s okupací Československa v srpnu 1968 výpověď z podniku Bytex. S manželkou měl tři děti, prvorozený syn tragicky zahynul v sedmi letech. V roce 1989 působil jako mluvčí Občanského fóra v Jiříkově. Před nástupem do důchodu pracoval jako vedoucí správního odboru MÚ Rumburk. I v penzi se pamětník věnoval kultuře, zastával místo redaktora městských novin nebo kronikáře tamního sboru hasičů. V roce 2023 žil Josef Eder v Jiříkově. Pamětníka jsme mohli natočit díky podpoře z města Jiříkov.