Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vratislav Ebr (* 1942  †︎ 2023)

• narodil se 20. října 1942 Františce a Františku Sívkovým

• matka byla sestrou atentátníka na Heydricha Josefa Valčíka

• v době těhotenství byla vězněna gestapem, čtyři měsíce po porodu popravena

• otce popravili v říjnu 1942

• do svých čtyř let vyrůstal v kojeneckém ústavu v Praze-Krči, adoptovali ho manželé Ebrovi

• o své rodinné minulosti se dozvěděl ve svých šestnácti letech

• vyučil se knihkupcem

• v srpnu 1968 zažil obsazení budovy Československého spisovatele

• dne 16. ledna 1969 se stal očitým svědkem upálení Jana Palacha

• od 80. let vedl známé Arbesovo knihkupectví

• v letech 1997–2004 v knihkupectví podnikal soukromě

• zemřel 13. listopadu 2023

Nacisté nechali maminku porodit, pak ji poslali do plynu

Narozeniny slaví Vratislav Ebr 20. října, ale přesné datum narození nezná. Jeho rodiče a téměř celé příbuzenstvo pozatýkalo gestapo krátce po zjištění totožnosti atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Františka Sívková byla v té době těhotná a to jí prodloužilo život o tři měsíce. Do Mauthausenu byla převezena až po porodu syna. Muka nejistoty a strachu, které před svou smrtí prožívala, si asi nikdo nedokáže představit. Tatínek se o narození syna vůbec nedozvěděl.

Dítě putovalo do kojeneckého ústavu v Krči, kde se mělo rozhodnout o jeho dalším osudu. Hrozilo, že bude umístěn do německé rodiny. Naštěstí přišel konec války a ujali se ho manželé Ebrovi. Dali mu jméno Vratislav, snad prý podle data, kdy si ho přinesli domů.

V rodinné vile na Hanspaulce byl vychováván jako hýčkaný jedináček. Oba rodiče byli vystudovaní chemici a pracovali v laboratoři, Vratislav však moc nadšení pro exaktní vědy neprojevoval, tíhnul spíše k divadlu. Když v patnácti letech s maminkou sepisovali životopis ke zkouškám na hereckou školu, mamince nezbývalo než prozradit Vratislavovi pravdu o jeho rodičích. Překvapení to prý bylo jen částečné, něco již tušil z narážek spolužáků. Později se ještě dozvěděl, že má tři sourozence. Stanislav, Marta a Miroslav vyrůstali každý v jiné rodině a o existenci svého nejmladšího bratra dlouho nevěděli. Nejprve Vratislava vyhledal manžel sestry Marty, pak se setkal i s ostatními. V kontaktu již zůstali, spíše však jako přátelé než jako sourozenci.

Na herectví Vratislava nevzali, a tak se rozhodl věnovat se své druhé lásce – knížkám. Vyučil se knihkupcem, pracoval v několika knihkupectvích v Praze, krátce působil v nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1969 převzal knihkupectví na Smíchově, později známé jako Arbesovo. Kromě mnoha literárních a kulturních událostí tam proběhla také, ve spolupráci s J. Čvančarou, výstava k výročí atentátu na Heydricha.

V současné době (2012) se Vratislav Ebr mimo jiné podílí na organizování pořadů v Salmovské literární kavárně v Praze.