Václav Dušek

„V roce 1948 jsem se rozhodl, že bychom měli FAWOZ obnovit a jít (do zahraničí), ale ti kluci už byli zaměstnání, tak nechtěli. Jenom jeden z nich, Zdeněk Odehnal, byl už v roce 1948 v západním Německu, byl tam v táboře, vrátil se zpátky, protože to tam bylo k ničemu. Ten tam šel po roce 1948. Já jsem mu řekl: ,Zdeňku, já nepůjdu, musím dodělat ty práva.‘ V roce 1949 jsem mu řekl: ,Zdeňku, já jsem to dodělal, půjdeme spolu? Převedeš mě?‘ - ,Jo.‘ - ,Kudyma to bude?‘ - ,Přes Domažlice.‘ Tak jsme si dali sraz, že pojedeme rychlíkem do Domažlic z hlavního nádraží kolem druhé hodiny. Vzal jsem si mladšího bráchu, kterej chtěl jít taky se mnou. Dali jsme si sraz, nastoupili jsme do rychlíku a Zdeněk řekl: ,Já si jdu koupit pivo.‘ Šel si koupit pivo a do vlaku už nepřišel a my jsme teda jeli.“

„V neděli jsme hráli fotbal, tak já jsem říkal: ,Šéfe, já dneska končím, protože jsem dostal Technische Nothilfe.‘ Předseda klubu byl hoteliér, který měl v Josefově hotel U Třech líp. On mně říkal: ,To není možný, to spíš já půjdu za tebe a ty budeš točit pivo.‘ Řekl: ,Tak přijď večír a domluvíme se, co dál.‘ Oni mu tam přišli navečer důstojníci na jídlo, tak mně říkal: ,Tak se seber zejtra, běž do těch kasáren v Josefově.‘ Tam byly takový sklady, jmenovalo se to Zentralersatzteillager, Ústřední sklad náhradních dílů. Přišel jsem tam, mluvil jsem s ním a říkal jsem, že mě k němu posílá pan hoteliér Kudrna a že jsem dostal předvolání k Technische Nothilfe. Ten papír jsem mu dal, on se na to podíval, viděl tam pracovní úřad, číslo telefonu, zavolal tam a německy jim řekl, že jsem dostal předvolání od Technische Nothilfe, ale že nemůžu nastoupit, protože u něj pracuju.“

„Blízko Jaroměře jsou lázně Velichovky a v těchlo lázních měl generální štáb maršál Schörner. Tam po polích vedly kabely na ten generální štáb, který dával rozkazy. Dostali jsme za úkol, jako ta skupina, jít a uříznout takových 20 metrů, odjet a někde to zahodit. Tak jsme těch 20 metrů uřízli a kousek odtud, asi kilometr, byl rybník v Černožicích, tak jsme tam ten kabel do toho rybníka hodili a druhou stranou jsme jeli přes Rasošky do Josefova.“

„Odboj ty kasárna (v Josefově) obsadil. Tam byla stráž, já jsem byl také ve stráži a střídali jsme se. V kasárnách jsme nebydleli, šli jsme se vyspat domů. Přes den, tak po dvanácti hodinách jsme se střídali a chodili jsme tam. Na dvoře kasáren měli ti uprchlíci z východu vozy a v tom věci. Já jsem měl hlídku v kasárnách, večír jsem zjistil, že je tam spousta lidí, tak jsem jim řekl: ,Tak, přátelé, seberte se, tady nemáte co...‘ Přišli tam krást. Šel jsem až na ty hradby nahoru, dokonce se střílelo a já jsem z těch hradeb, byla tma, tak jsem spadnul dolů. To bylo takovejch osm metrů a zlomil jsem si nohu.“