Viktor Dub

* 1954

  • "[Otec] utíkal na té lodi. To byl transport do Palestiny. Nikdy se tam nedostali. Ztroskotali ve Středozemním moři na neobydleném ostrově. Pak je tam našli, odvezli je na Rhodos a později je internovali do tábora do jižní Itálie, do Kalábrie. Tam byl koncentrační tábor, ale nebyl to takový ten, jaké byly tady v Polsku a ve východní Evropě. Nechci říct, že by tam byla pohoda, ale nestříleli je. Tam v podstatě přežívali. A on se odtud dostal nějakým způsobem ještě s někým do Egypta. Tam se formovaly československé jednotky. Chvíli byli v Egyptě, pak v Alžíru. Sloužil i v Alžíru pod generálem Klapálkem. A pak přišel rozkaz a převeleli skupinu vojáků do Británie, kde je připravovali na invazi."

  • „Druhý rok jsem si zažádal znova. Zase mi dali výjezdní doložku, jenomže pak už mě pozvali na pohovor a začali mě lámat. A já měl takový plán – s bráchou jsme se domluvili, že bych tam přijel v létě a že bychom někam vyrazili, třeba do Španělska nebo tak. No a oni začali mluvit o spolupráci a už jsem věděl, že je zle. Dají vám nabídku, kterou nemůžete odmítnout. Šel jsem odtamtud s tím, že si to rozmyslím, s tím byli svolní. V tu chvíli, kdy jsem odcházel, mi bylo jasné, že musím zmizet co nejdříve." – „Co vám dali za nabídku?" – „Že je budu informovat, že mi řeknou... To nebylo nic konkrétního. Prostě, že mě budou využívat jako spojku, budu spolupracovat. Jak jsem odtamtud odcházel, bylo mi jasné, že z toho není cesty ven. Tak jsem [to] okamžitě začal [vyřizovat] – tenkrát to byl problém, to není jak dneska, že si vezmete pas a jedete – tenkrát jsem potřeboval britské vízum, to trvalo měsíc. Jel jsem vlakem, tak jsem potřeboval německé, Benelux, to všechno než jsem vyřídil. Trvalo to dva měsíce. Jakmile jsem měl všechno, tak jsem jel."

  • "V šedesátém osmém v létě jsme jeli na dovolenou do Jugoslávie. Tenkrát nám povolili tranzit přes Rakousko. Bylo špatné léto, byli jsme u moře, ale pršelo a byla zima. Rodičům se to moc nevydařilo a stálo je to hodně peněz. Tak jsme se vraceli s tím, že místo moře zastavíme na pár dní v Rakousku. Noc z dvacátého na jednadvacátého srpna jsme spali v penzionu před hranicemi. Co se děje, jsme zjistili ráno při poslechu rádia. Tak jsme jeli zpět do Vídně. Tam se o nás postarali Rakušani. Tehdy tam byla armáda Čechů v té době, pomohli nám s ubytováním, byli úžasní, uspořádali sbírku šatstva, protože lidé se vraceli z dovolené a moc toho neměli. Byli jsme tam asi měsíc a táta se rozhodl, že zůstaneme venku. Nakonec to dopadlo tak, že přijel jeho kamarád z Německa a odjeli jsme do Frankfurtu. Tam jsme byli půl roku. Ale táta zjistil, že už je starý na to, aby ho někdo zaměstnal, bylo mu padesát pět let. Maminka tam pracovala, chodila do obchodního domu Neckermann a dělala účetní. Po půl roce se rozhodli, že se vrátíme."

  • "Byl jako všichni u motorizovaných jednotek, byl to tankán. Nevím přesně kde, ale bratr mi říkal, kde byli, že je snad cvičili ve Skotsku, v podstatě se ale pohybovali po celé Británii, kde probíhal výcvik. Sešikovali je v roce 1944 a účastnil se invaze přes kanál. Československé jednotky nepostupovaly se spojenci, ale zůstaly a operovaly v okolí Calais a Dunkerk, kde se snažily zlikvidovat fašistická hnízda, což trvalo do konce války. Až když bylo finále, tak se vraceli zpátky."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chomutov, 11.03.2024

    (audio)
    délka: 01:00:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Chomutov, 07.09.2024

    (audio)
    délka: 01:06:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Státní bezpečnost mě chtěla získat pro spolupráci, podařilo se mi ale emigrovat

Viktor Dub těsně před maturitní zkouškou, rok 1973
Viktor Dub těsně před maturitní zkouškou, rok 1973
zdroj: pamětník

Viktor Dub se narodil 7. ledna 1954 v Chomutově. Jeho otec byl během druhé světové války účastník transportu do Palestiny na remorkéru Pentcho. Ztroskotali a přes Řecko, Itálii a Egypt se dostal do Velké Británie, kde pod generálem Karlem Klapálkem sloužil v britské armádě a zúčastnil se vylodění v Normandii. Na počátku šedesátých let se pamětník s rodiči a o tři roky starším bratrem stěhovali za prací na východní Slovensko. V roce 1965 se rodina opět vrátila do Chomutova. V létě 1968 emigroval pamětníkův bratr Jiří Dub do Velké Británie. Invazi vojsk armád Varšavské smlouvy prožil s rodiči na dovolené v Rakousku. Vrátili se až po půl roce. Vysokou školu báňskou Viktor Dub proto vystudoval v Košicích, na české vysoké školy ho nevzali. Po roční vojně na letišti v Českých Budějovicích začal pracovat v podniku Povodí Ohře. Roku 1982 při cestě za bratrem emigroval do Velké Británie. Krátce před tím ho ke spolupráci chtěla získat Státní bezpečnost. Později svůj pobyt v Anglii legalizoval, žil i v Itálii. Natrvalo se zpět do Čech vrátil v roce 2002. V roce 2024 žil v Chomutově. Vzpomínky pamětníka byly zaznamenány s podporou projektu Chomutov ve vzpomínkách pamětníků.