Jarmila Drábková

"Museli jsme teda dělat, ale hlad jsme neměli. Ani nic nemuseli naši vyměňovat, my jsme všechno měli. Jenže pak jim to sebrali, to pole, protože to bylo v lánu JZD, a tatínkovi sebrali koně, měl dva. Ale přišel ten předseda a řekl mu, ať si toho jednoho zmetka vezme, že kdyby ho zabil, tak ho neposlechne. Ten se vzpříčil a nešel. Ten poslechl jenom mého tatínka. Tak mu jednoho koně vrátili, tak byl dědeček rád. A zas to šlo dále."

"My jsme byli totálně nasazení ve Škodovce. Ne do Reichu, ale do Škodovky. Dostala jste příkaz, že máte nastoupit druhý den tam a tam. A většinou do bylo do Reichu, ale já jsem měla to štěstí. Někteří byli v Nové Pace u Benze, to bylo od Bělohradu pár kilometrů. Ale tam jsem se nedostala a dostala jsem se, a to je 50 kilometrů, do Hradce do té Škodovky."