„Jsem tady, protože jsem byla neposlušná. Kdybych poslechla rodiče…“ – „Byli vaši rodiče členové nějaké sionistické organizace?“ – „Tatínek měl certifikát Rasco, pro pracující v zemědělství. Řekli mu, že v Palestině nepotřebují advokáty, takže se tatínek učil, jak chovat kuřata. Dokonce si zde zakoupil místo, kde by postavil kurník. Můj manžel přišel půl roku po mně a v Brně navštívil mé rodiče. V Brně jsme se setkávali, i když mi bylo jen šestnáct let. Takže tatínek měl certifikát Rasco.“
„Začátek byl pro mě velmi těžký. Znala jsem jen Šošanu, nikoho jiného. Hned na začátku jsem dostala malárii. Neměli jsme žádné pokoje, jen dvě řady postelí se sítí proti komárům. Měli jsme jen místnost na oblečení. Ležela jsem na zemi na dece. Začátek byl velmi těžký. Bylo hrozné vedro, přišli jsme uprostřed léta ze střední Evropy do údolí Jordánu. Bylo horko. Neměli jsme pokoje, větrák, nic.“
„Napsala jsem na kulturní oddělení kibuců v Tel Avivu a prosila jsem, aby přijeli na schůzi kibucu, která se koná každý pátek večer. Aby přijeli a vysvětlili v kibucu, že je důležité mít učitele hudby, že je to důležité pro vzdělání. Oni mi řekli, že můžu učit, ale jen půlku týdne.“
Chava Doron se narodila 24. března 1923 v Brně jako Eva Taussová. Pochází ze židovské rodiny, otec Vladimír Tauss byl advokát, matka Olga byla v domácnosti. Pamětnice měla o tři roky mladší sestru Martu Rut, studovala na Židovském reformním reálném gymnáziu v Brně a byla členkou sionistické skupiny Makabi ha-cair. Rodina se snažila před válkou vystěhovat do Palestiny, certifikát ovšem získala pouze Eva Taussová. Absolvovala přípravu na vystěhování hachšara v Brně a v březnu 1939 odjela do Palestiny. Žila v kibucu Degania, Kfar ha-choreš a Macuva. V roce 1941 se provdala za Alfreda Drachmanna, syna ředitele brněnského židovského gymnázia, s nímž se poznala již v Brně. Změnili si příjmení na hebrejské Doron a společně vychovali čtyři děti. Oba rodiče i sestra pamětnice zahynuli v dubnu 1942 ve vyhlazovacím táboře Rejowiec. Chava Doron pracovala jako učitelka hudby, později vystudovala muzikoterapii a pracovala s postiženými dětmi. Za svou práci byla oceněna uznáním izraelského ministerstva školství a kultury. Je vdova, žije v Kfar Saba a těší se ze čtrnácti vnuků a pětadvaceti pravnoučat.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!