„Z okolí to nikdo nevěděl, jenom pan starosta ze Stržanova. To už byla vesnice v Čechách, my měli hraniční kámen mezi námi a Stržanovem. To byl inteligentní pán. Ohromně fajn. A já jsem ho poprosila. Řekla jsem mu, oč se jedná a že bych poprosila, aby i na ni vystavil papír, že patří do té dědiny. Aby té holčičce dal jiné jméno a že je tam odsud. Kdyby přišli policajti a u mě ji našli, no tak já měla papír, že je z toho Stržanova a že je u mě jenom na návštěvě. Tak tím jsem se vůbec nebála, že bych se mohla prozradit.“
„Vím, že v Táferně jednou byli taky na návštěvě, ta skupina partyzánů. Takže se jim z toho řeznictví všechny buřty daly. Co se dalo snést, to se jim napakovalo. I bochníky chleba. My jsme si sami pekli chleba, měli jsme velkou pekárnu pro šest bochníků. A ti partyzáni nad ránem v té Táferně byli a potom odešli.“
„To u nás válka končila. To byly poslední výkřiky nacistů. Ta naše ulice v Žďáru, na Čechy, ta těmi prchajícími Němci byla ucpaná ode zdi ke zdi. Na koních jezdili, pěšky běhali, vůbec se nevešli do té ulice ani na most. Oni se brodili vodou vedle, aby se dostali dál po silnici. Potom, když se rozednilo, Rusové z letadla kulomety po nich stříleli.“
Jaroslava Doležalová, roz. Vlčková se narodila 31. ledna 1925 ve Žďáru nad Sázavou. Její rodina vlastnila restauraci Táferna, řeznictví a malé hospodářství. Vystudovala reálné gymnázium ve Žďáru nad Sázavou. V necelých devatenácti letech se vdala za spolužáka. Bylo to manželství z rozumu. Pokud by byla svobodná, musela by odejít na nucené práce do Německa. V roce 1944 se dozvěděla, že židovská rodina Wilhelmova, která vlastnila továrnu na malé zemědělské stroje v Prostějově, hledá úkryt pro své děti. Jaroslava se nabídla, že jejich pětiletou dceru Jarušku ukryje. Zařídila jí falešné papíry, starala se o ni, skrývala ji několik měsíců, dokud hrozba, že dítě bude odvedeno, nepominula. Po roce 1948 její rodina přišla o hospodu, o řeznictví i hospodářství. Jaroslava zůstala v domácnosti, starala se o své tři syny a o nemocnou tetu. Poté vystřídala různá úřednická povolání. Nikdy nevstoupila do KSČ a netajila se nesouhlasem s komunistickým režimem. Po roce 1989 byl rodině majetek vrácen a vedení hospody Táferna ve Žďáru nad Sázavou převzala její neteř. Jaroslava Doležalová zemřela 17. února roku 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
