„[Po únoru 1948] zaprvé začali tlačit, že musíme opustit velkostatek, který řídil tatínek. Přišli, takoví chytří, že to musíme opustit, že stát převzal veškerý náš majetek. Všechny účty byly blokované. Nemohli jsme už ani pracovat. Potom přišly zprávy, že můj otec bude odvezen někam do Jáchymova. Tak můj tatínek rozhodl, že musíme utéct. Vymýšleli jsme nějaký chytrý způsob. Za prvé, tatínek oznámil, že na dva týdny jedeme do Beřkovic, na ‚dovolenou‘. Odtamtud to bylo blíž na hranice. To všechno bylo už v červnu, červenci 1948, na poslední chvíli. Tam zařídil, abychom našli nějaký kamion. V něm byla bedna, ve které jsme byli schovaní. Na to se dal štěrk a převezli nás na hranice. Na poslední chvíli jsme museli vystoupit a pěšky přejít hranici. Takhle jsme to zvládli – a to bylo už v červenci 1948.“
„Naše rodina [za nacistické okupace] pěkně rezistovala. Myslím, že se našly seznamy, na nichž byl můj otec a dědeček, že by je popravili nebo někam odvezli. My jsme měli štěstí. A víte, co je zajímavé? Jen taková perlička. Moje babička byla rozená Trautmansdorffová. To je rakouská rodina. Ona špatně mluvila česky, ještě hůř než já. Ale za války můj dědeček zakázal mluvit na zámku německy. A tak mé babičce bylo celou válku zakázáno mluvit německy. S dětmi, s manželem i s okolím.“
Jan Josef IV. Nepomuk Maria Kašpar Leonard Dominik Dobrzenský z Dobrzenicz se narodil v Praze v 14. června 1946 do šlechtického rodu Dobrzenských. Začátkem 20. století jeho rodina získala hraběcí titul. Jeho otec Jan Maxmilián Dobrzenský i dědeček Jan Josef III. Dobrzenský byli signatáři deklarací české šlechty z let 1938–1939, kterými vyjádřili věrnost českému národu.
Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 rodina emigrovala do Francie a v roce 1951 do Kanady. Tam se rodiče zpočátku museli živit manuální prací, později otec pracoval jako obchodní zástupce a matka jako sekretářka. Jan Josef byl vychováván v duchu českého vlastenectví, s návratem do Československa však nepočítal.
V roce 1966 Jan Josef Dobrzenský odcestoval do Francie, kde pracoval pro sklárnu vyrábějící kosmetické flakony a farmaceutické sklo. Vystudoval obchodní management a získal titul MBA na Institut européen d‘administration des affaires ve Fontainebleau. Později pracoval pro firmu, která vlastnila supermarkety Delvita.
V roce 1990 se Jan Josef Dobrzenský vrátil do Československa a přesvědčil rodinu, aby přesídlila zpět do vlasti. V restitucích jim byl navrácen nemovitý majetek i část zámeckého mobiliáře. Podílel se na obnově zámku v Chotěboři. Od roku 1976 je Jan Josef Dobrzenský členem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Roku 2004 byl zvolen českým velkopřevorem tohoto řádu a v roce 2010, po abdikaci tehdejšího velmistra, stanul v čele celého řádu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!