„Jak probíhalo setkání s Waltem Disneyem? To bylo poté, co byla o nás odvysílaná reportáž v televizi jako o mladých reportérech. My jsme byli na sebe patřičně hrdí. Tak nás napadlo, že pojedeme natočit rozhovor s Waltem Disneyem. Byla to taková mladická drzost, sebevědomě jsme prohlašovali, že chceme natočit rozhovor, a ostraha nás nechala jít. V té době nebyly taková bezpečnostní opatření jako dnes. Oni se smáli a říkali: ,Samozřejmě, samozřejmě…‘ Provázeli nás, abychom se tam jen tak nepotulovali. Bylo to neuvěřitelné, že jsme skutečně měli možnost dostat se do studií a pozorovat slavné animátory při jejich práci. Myslím, že dneska by to nebylo vůbec možné.“
„Původně jsme s Trnkou plánovali natočit Hobita. Ve vedlejší místnosti mám ještě Trnkovy kresby, které k Hobitovi nakreslil. Je složité v krátkosti vysvětlit, proč to nakonec bylo natočeno s Bornovými ilustracemi. Museli jsme velmi rychle udělat krátkou verzi Hobita, důvody byly obchodní, abychom si udrželi autorská práva k té knize. Ale to by bylo dlouhé povídání.“
„Česká kultura (té doby) byla velmi specifická a byly tu místní hvězdy. Ale tito lidé by byli v Americe úplně ztracení. Lidé tady považovali americkou kulturu za dost vulgární a měli docela pravdu. Jenomže my máme taky velmi dobré umělce, to jsou špičkové osobnosti, celý život pracovaly na svém talentu, a aby cizinec přišel do Ameriky a vplul do americké kultury, to je velmi těžké. Cizinci, jakkoliv byli ve své zemi dobří, se (po příchodu do Ameriky) nemohli vyrovnat s odlišností americké kultury. Stejně tak já – jsem Američan a nemohl jsem dělat filmy, které by byly populární mezi Čechy.“
„Myslím, že Munro získal Oscara hlavně díky příběhu. Ocenění akademie získal samozřejmě celý film, ale můj film by nebyl nic, kdyby neměl tak silný námět. Jules Feiffer, autor scénáře, byl skutečně geniální satirik. Ta satira na byrokracii fungovala tady i tam, i když je to samozřejmě o specifičnosti americké armády, ale byrokratické blbosti jsou nakonec stejné všude. Jinak jsem získal za svou kariéru šest nominací na Oscara, některé příběhy jsem napsal já, jiné jsem adaptoval, ale toto ocenění se dává za kvalitu filmu jako celku. Určitě je to můj Oscar, ale každý film je kombinací talentů.“
„Moje noviny Summerset Scandal se v té době začaly postupně dostávat mezi lidi. První tisky jme totiž dělali s otcem přes tzv. průklepáky a to šlo dělat tak maximálně tři až čtyři výtisky. Pak jsem ale měl hektograf a s ním už se dalo dělat více výtisků, to byl velký krok dopředu. Takže jsem začal už vydávat noviny sám, to mi bylo osm let.“
„Plánovali jsme udělat film Kdo chce zabít Jessie takovým způsobem (podle vzoru Laterny Magiky). Já jsem skutečně v té době vymyslel způsob, jak přenést princip Laterny Magiky na filmové plátno. Napadlo mě použít cinemascop – panoramatický formát a rozdělit ho na malinká ,meziplátna‘ a promítat tak dva obrazy současně. Což mě úplně fascinovalo jako úplně nový způsob filmového střihu.“
Eugene Deitch se narodil 8. srpna 1924 v americkém Chicagu. Krátce po vypuknutí světové hospodářské krize v roce 1929 se s rodiči odstěhoval do Kalifornie. Usadili se v Hollywoodu. Od osmi let samostatně vydával amatérské noviny, na střední škole pak vydával magazín Hollywood Star News, který mu umožnil setkání s osobnostmi formátu Walta Disneye. Tato zkušenost ho nasměrovala k animovanému filmu. V roce 1942 absolvoval střední školu. Protože USA vstoupily do války, byl nucen nastoupit do zaměstnání v továrně North American Aircraft Factory, kde pracoval jako rozkreslovač součástek. O rok později (1943) vstoupil do armády. Po roce byl ale propuštěn a získal zaměstnání v rozhlasové stanici CBS, kde se uplatnil jako výtvarník v reklamním oddělení. CBS Radio mu nabízelo slibnou perspektivu, v té době však přišla i nabídka z animovaného studia UPA, které hledalo začínající animátory nezasažené stylem Walta Disneye. Gene nabídku přijal a rozhodl se tak pro animovaný film. Postupně se vypracoval až na pozici uměleckého ředitele studia CBS Terrytoones v New Yorku (1956). Po krátkodobé spolupráci se studiem Jama Handyho nakonec založil vlastní studio Gene Deitch Associates, Inc. V něm produkoval vlastní tvorbu a reklamní filmy. Zlomem se stala příprava a realizace animovaného filmu Munro. Producent filmu William L. Snyder si kladl podmínku, aby Gene převzal produkci jeho animovaných filmů v Československu. Pamětník tedy v říjnu 1959 přiletěl do Prahy a řídil zde výrobu filmů pro americký trh - seriály Tom a Jerry, Pepek námořník, Nudnik a další. V roce 1960 získal Gene Deitch za film Munro nejvyšší filmové ocenění - cenu americké filmové akademie Oscar. V roce 1964 se Gene Deitch podruhé oženil, jeho manželkou se stala vedoucí pražského studia Bratři v triku Zdeňka Najmanová. Od té doby žije trvale v Československu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
