Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jaroslava Davidová (* 1933)

• narozena 4. února 1933 v Píšti na Vysočině

• po druhé světové válce se na měšťanské škole v Zahrádce seznámila s Josefem Toufarem

• Josef Toufar ji kromě náboženství učil latinu

• vystudovala pedagogické gymnázium v Praze

• působila jako učitelka

• uchovávala materiály, které byly spojené s osobou Josefa Toufara

• podílela se na snaze o blahoslavení pátera Josefa Toufara

• v roce 2023 žila Humpolci

Osobnost Josefa Toufara ji provázela po celý život. Pokaždé když přišla do kostela, vzpomněla si na něj jako na ochotného a milujícího člověka. Jaroslava Davidová se s ním poprvé potkala ve škole v obci Zahrádka, kde ji učil náboženství a později ji doučoval také latinu. Když se z rádia dozvěděla o jeho zatčení, zažila šok. Ten se ještě prohloubil, když zhlédla v kině propagandistické záběry, na kterých byl Josef Toufar po krutých výsleších v tak špatném fyzickém stavu, že ho ani nepoznala.

Farář Toufar mě doučoval latinu

Jaroslava Davidová, rozená Vošická, se narodila 4. února 1933 v Píšti na Vysočině. Značnou část dětství prožila během druhé světové války, která se naštěstí její rodiny závažně nedotkla. S vojáky se setkala při svých dětských hrách, kdy se budovala dálnice, a vojáci hlídali dělníky, kteří stavěli jeden z mostů na řece Želivce. Jinak prožívala spokojené a ničím nerušené dětství. Jako dívka z venkova trávila většinu volného času venku. S kamarády pásla husy a kozy, chlapci chytali v tamní říčce raky. Politickou situaci ve světě tak příliš nevnímala, občas ale zaslechla ustarané rozpravy dospělých, které příliš nechápala.

Během druhé světové války navštěvovala školu v Dolních Kralovicích. Po osvobození byla otevřena měšťanská škola v Zahrádce, kam přestoupila.  Tehdy se poprvé setkala s Josefem Toufarem, který tam vyučoval náboženství. Dodnes vzpomíná na jeho vlídnou povahu a oddanost místním lidem. „On měl přehled, jak se kdo učí. Vysočina byla chudá a pan farář chodil do rodin a přesvědčoval rodiče, aby děti dali na nějakou školu. Aby je nenechávali doma v tom hospodářství nebo aby je nedávali na nějaký řemeslo,“ popisuje pamětnice.

Po absolvování základního vzdělání ji přijali na pedagogické gymnázium v Praze. Jejím přáním bylo stát se učitelkou, a tak byla její volba samozřejmá. „Jenže já jsem zjistila, že ti žáci už od třetí třídy mají latinu. Tak já jsem se obrátila na pana faráře Toufara a on opravdu bez váhání řekl, že mě o prázdninách bude učit latinu. Sehnal mi knížku a já jsem k němu dojížděla do Zahrádky asi měsíc na tu latinu,“ vypráví pamětnice.

Byl tak zmučený, že jsme ho nepoznali

Josef Toufar přišel do Zahrádky na své první kaplanské místo už v srpnu 1940. Měl vypomáhat děkanovi Janu Schwallerovi, který měl zdravotní potíže a na své povinnosti už nestačil. Josef Toufar tak měl na starosti celou farnost. Jak vzpomíná Jaroslava Davidová, farář se musel celý den ohánět, a právě proto mu byla velmi vděčná, že ji před nástupem na gymnázium učil latinu. Vedle Zahrádky měl Josef Toufar na starosti dalších dvanáct obcí. Mimo jiné také pořádal podle vzpomínek Jaroslavy Davidové mnoho akcí pro místní, například taneční hodiny.

Posledním působištěm Josefa Toufara se stala asi patnáct kilometrů vzdálená obec Číhošť, kam byl přeložen v roce 1948. Osudným se mu stal tzv. číhošťský zázrak, o kterém si začali vyprávět věřící po mši třetí adventní neděli 11. prosince 1949. V malém kostelíku v Číhošti se při kázání Josefa Toufara pohnul kříž na hlavním oltáři. Komunisté celou událost zneužili pro diskreditaci katolické církve.[1] O číhošťském zázraku se Jaroslava Davidová dozvěděla v Praze, kde studovala. Společně se svým kamarádem ze Zahrádky Karlem Poláčkem, který byl Josefu Toufarovi velmi blízký, poslouchali rádio, když je jedna zpráva zarazila. „Dozvěděli jsme se, že bude souzenej, že je zavřenej a tak. Nás to oba dva překvapilo a oba dva jsme řekli, že to pan farář nikdy nemohl udělat, tohleto, aby si to nějak našteloval. Protože o něm se říkalo, že je nešikovnej na práci, že si neumí zašroubovat ani žárovku. Byl velmi chytrej a hodnej, ale na manuální práci nebyl,“ říká pamětnice a dodává: „Šli jsme spolu na ten film [propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení]. Oba dva jsme si řekli, že to pan farář nebyl, že ho někdo zastupoval. Ale byl to on, on byl tak zmučený, že my jsme ho nepoznali, byl v hrozném stavu.“ Jaroslava Davidová také zmiňuje, že její kamarád Karel Poláček napsal Josefu Toufarovi po číhošťském zázraku dopis, na který on mu odpověděl.[2]

Komunisté nakonec místními tak oblíbeného faráře Josefa Toufara umučili. V noci z 23. na 24. února ho ve velmi vážném stavu převezli z Valdic do Číhoště, kde natočili rekonstrukci události. Farář v té době již nebyl schopen v důsledku mučení zvládnout delší natáčení. V kritickém stavu ho převezli zpět do Valdic a až následující den do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze. Ačkoliv podstoupil operaci, brzy poté, dne 25. února 1950, zemřel.[3] Jaroslava Davidová na jeho odkaz nikdy nezapomněla. O tom, co se ve skutečnosti Josefu Toufarovi stalo, se dozvěděla až roku 1968.

Po dosažení pedagogického vzdělání začala Jaroslava Davidová působit jako učitelka na škole v obci Ježov, nedaleko její rodné obce. Krátce poté se provdala a společně s manželem začali stavět rodinný domek v Humpolci, kde vychovali syna Petra.

Pamětnice celý život uchovávala materiály, které byly spojené s osobou Josefa Toufara a událostí, která stála za jeho tragickou smrtí. Některé materiály posloužily Miloši Doležalovi, autorovi knihy Jako bychom dnes zemřít měli. Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.

V roce 2023 žila Jaroslava Davidová v Humpolci, užívala si penze v kruhu svých nejbližších a spolupracovala s děkanstvím na procesu blahoslavení pátera Josefa Toufara.

 

[1] Před 70 lety komunisté umučili faráře Josefa Toufara. Online. Paměť národa. 2020. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/pred-70-lety-komuniste-umucili-farare-josefa-toufara. [cit. 2024-03-01].

[2] Dokument dostupný v sekci Dodatečné materiály.

[3] Před 70 lety komunisté umučili faráře Josefa Toufara. Online. Paměť národa. 2020. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/pred-70-lety-komuniste-umucili-farare-josefa-toufara. [cit. 2024-03-01].