Ing. Jan David

„Já si to samozřejmě pamatuju. On se vrátí. Dokonce si pamatuju, že jednou jsem na zahradě našel sojčí pírko a říkal: ´Maminko, já jsem našel sojčí pírko´. ´To je dobré znamení, tatínek se nám brzy vrátí.´A opravdu nějak brzy se vrátil. Sojčí pírko od té doby mám rád, že je to dobré znamení. Pak se vrátil, v podstatě jako změněný člověk. Jednak vyhublý, jednak nechtěl hovořit. Říkal, že nesmí ani a ani nechce. V podstatě se k tomu nikdy moc nevracel. A já jsem se bohužel taky moc nevracel. Říkal, že byl na Pankráci a že vedle se dorozumívali. Že čekali, že Američani brzy přijdou, a o těch svých výsleších neříkal. Říkal, že to byl asi omyl, že ho neuměli zařadit do nějaké té skupiny, která by se jim hodila.“

„Dvacátého prvního byla generální stávka. V pondělí. Hodinová. Takže to jsme ve fabrice já a pár lidí… Bylo vidět, že já mám ty kontakty. Ráno jsem zašel za těmi dvěma nebo třemi komunisty, fajn lidmi, těmi starými dělňasy. Říkám: ´Pane Majetán, to není proti vám, proti vám nic nemáme, vy jste slušní lidi. Ale my chceme být taky normální, nechceme být až ti druhořadí, rady i jinde.´ Takže jsme to tam obešli. A on mi říkal: ´Mně je to jedno, dělejte si co chcete.´ Zašel jsem za předsedou organizace KSČ, což byl kolega, zásobovač. Já jsem tam dělal technika. Domluvili jsme se bez problému. Šel jsem za ředitelem, že chceme, ať tady nefunguje milice. Říkal: ´Jasně´. Ti kluci milicionáři: ´Jasně,´ sbalili to, zamlkli. Nebyl žádný odpor. Ne. Zvolili jsme ve fabrice Občanské fórum. Tam jsme zahráli. Sehnal jsem desku s Martou Kubišovou, Modlitba pro Martu.“