„Ti Němci ani neměli v úmyslu útočit, ale když narazili na odpor, došlo k přestřelce. A tam právě padl můj kamarád Lojza Trochta. Němci se sice přes naši linii dostali dál, ale vzadu byly naše posily. Byli tak roztrpčení, zejména Jan Trochta, to byl brácha Lojzy, co ho Němci zastřelili, tak v tom rozrušení Němce postříleli. Došlo k přestřelkám a německá jednotka se postřílela. Bylo těžké brát nějaké zajatce, to nešlo.“
„My jsme měli prlovjany v jednotce. Jan Turýn byl z [Prlova] a Jankovy rodiče upálili za živa. Byl u partyzánů. Sám sobě jako malý kluk [nedával vinu], že mu rodiče upálili... U něho byl spíš vztek, a jak připadl na Němce, tak si to na něm vylil – ten živý neodešel. Za vinu to nikdo nedával. Ale možná někteří jedinci řekli, kdyby jste to nedělali, tak by někteří byli na živu. To je možné. Lidské myšlenky nejsou stejné. Jeden myslí tak, druhý tak. Možné to je, že někteří lidé říkali, že kdyby [partyzáni] nedělali činnost, tak se ti lidé dožili. To byla už taková tragická doba. Jak to bylo rozjeté, to se nedalo zastavit nijak, kdepak...“
„[Sovětští] poradci očekávali, že bude tlak zvenku dovnitř. To značí z Německa nebo Rakouska k nám. Ale situace vypadala tak, že spíš tlak zevnitř ven byl větší než k nám. Prakticky zátarasy byly u hranice, ale jak už člověk překonal zátaras, už měl sto metrů do Německa nebo Rakouska, takže to měl strašně jednoduchý. Takže ty zátarasy byly postavené k jinému účelu, než měly sloužit, čili nebylo to takové výhodné.“
Rudolf Daňo se narodil 13. srpna 1923 v Horní Lidči na Valašsku. S rodiči Františkou, rozenou Františákovou, otcem Josefem a třemi sourozenci žili ve skromném hospodářství. Otce živila zedničina a také byl kamnář. Ve 22 letech se Rudolf přidal k partyzánům a doslova poslední měsíce druhé světové války prožil společně s členy prlovské jednotky pod vedením Tomáše Polčáka (řečeného Beneš). Po válce se přihlásil do školy Sboru národní bezpečnosti v ostravských Vítkovicích a prošel základním výcvikem. Po absolvování radiotelegrafického kurzu působil v Českém Těšíně, Frýdku-Místku a později byl přeložen do Opavy. Později jako velitel roty školil vojáky základní služby pro pohraniční službu ve slovenské Kremnici. Dvanáct let působil na jednotce Pohraniční stráže (PS) ve Znojmě. Pamětníkovo jméno je v registračním protokolu StB zapsáno v kategorii agent a důvěrník. Od roku 1966 spadal pod ČSLA. V letech 1968 až 1970 krátce působil na velitelství Pohraniční stráže v Praze. Kariéru uzavřel jako zástupce náčelníka Okresní vojenské správy ve Frýdku-Místku v hodnosti podplukovníka. V době sametové revoluce zastával místo tajemníka okresního výboru Svazu protifašistických bojovníků. Roku 2021 žil v Olomouci na Klášterním Hradisku ve Vojenské nemocnici.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
