Leo Cieslík

„Nás vlastně odvlekli do toho lesa a tam nás chtěli, jako Hitlerjugend nás prostě chtěli popravit.“ „A jak to vlastně v tom lese vypadalo, vás tam bylo kolik?“ „Asi deset těch patnáctiletých.“ „A jak to teda probíhalo, jestli byste mi mohl do detailů... Vy jste teda přišli a teď jste si teda museli začít kopat?“ „No, my jsme dostali ty lopaty a teďka jsme si museli začít kopat svůj hrob. Ale zázrak byl asi takový, že se najednou objevil džíp s americkýma vojákama, tam byli čtyři. A to bylo štěstí pro nás. To je pro mě ještě dnes záhada, proč oni nás vlastně osvobodili. Mluvilo se o tom, že jedna učitelka, která uměla anglicky, to nahlásila Američanům, a hned jak nás odvlekli, a tím pádem nás jako… to jsem slyšel.“

„ My jsme vlastně byli Němci a my jsme prostě nechtěli podepsat nebo žádat o polské občanství, tak to začalo znovu. Já jsem vlastně celý jeden rok musel dělat práci zadarmo. Dělali jsme na mostech, které byly zbořené, a bez odměny. To bylo zadarmo.“ „A z čeho jste vlastně žili? Jak ta rodina to zvládala?“ „Tak k tomu jenom tolik vím, že jsme měli takový mlýnek. A my jsme si z toho mouku dělali sami a to jsme pekli na normální plotně bez omastku, bez ničeho. A jak jsem to tehdy přežil, je pro mě dodneška velký otazník.“ „Vy jste byl z kolika dětí? Kolik vás bylo?“ „“ „Nás bylo pět.“

„Otec byl sedm let nezaměstnaný, než přišel Hitler k moci“ „Potom ta práce už opravdu byla?“ „Opravdu, od toho roku 1933, jak se prostě zmocnil Hitler té vlády, tak otec tím pádem dostal práci.“

„Tak nastoupil jsem v roce 1949 jako frézař do družstva Svitu. A během čtyř let mě potom vytáhli a byl jsem odměňovaný jako Úderník - dostal jsem údernickou knížku, protože jsem prostě uměl dobře dělat. A vyhodnotili mě taky jako nejlepšího pracovníka ve svém oboru - jako frézař. A za pět let mě vytáhli jako do technického stavu, dělal jsem kontrolora. Pak jsem dělal mistra asi 10 let a 27 let dílen vedoucího. A to jsem taky odešel do důchodu.“