Na světě bude dobře, až budou lidé vzájemně respektovat svá práva
Jan Choděra se narodil 24. října 1947 v Jeseníku rodičům Jaroslavovi a Danici Choděrovým. Otec sloužil jako evangelický farář a po válce byl vyslán na sever Moravy, aby se tam ujal místní farnosti. Na podzim roku 1948 byl na základě udání zatčen a po monstrprocesu jakožto šéf „diverzní skupiny“ odsouzen na čtyři roky vězení. Krátce nato se rodina přestěhovala zpět do Prahy. Jan odmaturoval na průmyslové škole stavební a nastoupil vysokoškolská studia na stavební fakultě. Intervenci vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 prožíval přímo v pražských ulicích, v nichž vylepoval protiruské letáky. V březnu 1969 byl vyšetřován v souvislosti s oslavami vítězství hokejistů nad týmem SSSR a v tomtéž roce byl podmínečně odsouzen za poškození památníku u Roželova, jenž na daném místě neopodstatněně oslavoval ruské partyzány. Po této kauze studia ukončil a nastoupil základní vojenskou službu. Následně byl zaměstnán v Pražské stavební obnově a v dalších firmách v oboru stavebnictví. V roce 1973 vstoupil do manželství s Evou Borovou. Tchánem se mu stal Josef Bor, právník židovského původu, jenž o svou rodinu přišel v Osvětimi. Vzpomínky na bolestné období sepsal v knihách Zapomenutá panenka a Terezínské rekviem. V osmdesátých letech pamětník absolvoval dálková studia Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Listopadové události roku 1989 jej zastihly v úzkém kontaktu se studenty, jakožto zaměstnance ČVUT, kde byl zvolen do prvního akademického senátu. Po sametové revoluci působil v manažerských funkcích ve Správě služeb diplomatického sboru, České spořitelně a Agrobance. V listopadu 1989 se stal členem ČSSD, v jejichž barvách aktivně působil ve významných veřejných funkcích jako zastupitel MČ Praha 4, zastupitel hl. m. Prahy a náměstek primátora hl. m. Prahy.