„U nás v domově máme na devadesát devět těžce nemocných. Odkládají nám je sem buď z nemocnice, nebo z domova, když je již nedokážou ošetřit. Zde se buď vyléčí, zotaví a jdou domů, nebo ne. Loni nám zemřelo přes devadesát lidí. Sestry se jim věnují ve všem, co potřebují, aby ten život, který dožívají, aby ho neměli těžký. Snaží se ze všech stran jim ho ulehčit. Jsou zde hlavně civilní sestry. Nás je dvacet, ale většinou jsou to již starší sestry. Čtyřem sestrám je již přes devadesát let. Nejmladší je přes třicet let, ta ale jezdí do nemocnice jako duchovní péče. Dále je jedna v kanceláři a druhá je vedoucí. Potřebovaly bychom nutně další.“
„Tatínek měl v klášteře sestru a pak sestřenici a ještě jednu příbuznou. Takže tatínek můj vstup do kláštera docela bral. Sestra byla u vincentek, ona příbuzná u voršilek a tetinka byla u nás, v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.“
S. M. Brigita Čechová se narodila 13. listopadu 1931 v Jaroslavicích u Zlína. Do školy chodila nejdříve v Jaroslavicích a později do měšťanky do Zlína, pěšky a za každého počasí. V sedmnácti letech odešla pracovat do Prahy do Vincentina, což byl ústav pro nevyléčitelně nemocné. Asi po roce vstoupila do kláštera, do Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, a začala studovat ošetřovatelskou školu. Hned ve druhém ročníku, po zavření klášterů, byla škola předána světské správě. Sestra Brigita byla postupně poslána do Jindřichova Hradce, do Šternberka, do Znojma, do Prachatic a nakonec do Hrabic u Vimperku. Pracovala jako ošetřovatelka na chirurgii, gynekologii, u postižených dětí i se starými nemohoucími lidmi. Takto prožila i listopad 1989. Po revoluci dále střídala působiště, podle toho, kde byla zrovna potřeba. Nakonec zakotvila v Praze, kde od roku 2011 žije v klášteře boromejek v Řepích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
