Ing. Ladislav Čáslavský

„Hned jsem tam zapadl do stavební skupiny a dělali jsme metro Praha. Začátek byl ten, že se projektovala takzvaná podpovrchová dráha, ale ne metro. Byla to kombinace tramvaje, která měla jezdit částečně povrchem, částečně pod zemí. Když už to bylo v nějakém stádiu předprojektové přípravy, tak přišli sovětští inženýři, experti, a řekli: ‚Ničego. Budět tol'ko metro.' To znamená, že všechno to, co jsme měli, se v podstatě zahodilo a začalo se projektovat metro. To znamenalo, že ty stanice šly daleko hlouběji, muselo to všechno jít pod zem. A první stanice, kterou jsme projektovali pro metro, byla stanice Hlavní nádraží. To, že je ještě dneska tak vysoko, to je právě pozůstatek té původní podpovrchové dráhy. S tím už se nedalo [nic dělat], protože tam už se začalo kopat.“

„Rodiče nebyli příznivci [komunistického] režimu. A můj otec byl 19. března 1949 zatčen a bez soudu odsunut do pracovního tábora na dva roky na převýchovu.“ – „Víte nějaké důvody, proč došlo k zatčení?“ – „Důvody byly ty, že údajně nenahlásil, když slyšel nějaké dva, kteří se bavili, že utečou přes hranice. Nebyl ale odsouzen, nebyly mu žádné důvody sděleny, jen to, že půjde na dva roky na převýchovu. Byl v pracovním táboře v Jiřetíně.“

„Můj děda byl myslivec. A když se za války nesmělo mít zbraně, tak [se] ty jeho německé pušky rozdělaly a naši je měli schované ve sklepě pod uhlím. A když se začaly dělat prohlídky těch domů – protože kolem bydleli zase bývalí českoslovenští důstojníci –, tak otec ty zbraně zabalil do gumových plen, namazal to vazelínou, strčil pode mě do kočárku a odvezl to do lesa nahoru na kopec nad Pískem, který se jmenuje Amerika, a tam to zakopal. Ty zbraně tam vydržely až do konce války. Po válce je vykopali a ještě můj bratranec s nimi střílel.“