Věra Čáslavská

"No největším traumatem, co se mně osobně přihodilo, bylo, že když mně bylo sedmnáct let, asi rok před maturitou, prostě můj dědeček byl zatčen, vyšetřován. A protože ho nikdo v Chrudimi nechtěl soudit a to vyšetřování bylo nějaké pofiderní, myslím, tak ho převezli do Holic, jestli se nemýlím, kde ho policie nebo někdo utloukl k smrti. A já si pamatuju v té době, že jsme byli doma, že za babičkou, dědečkovou manželkou přišli z pohřebního ústavu a ten pan vedoucí jí řekl: ´Vezu pana doktora do márnice, ale nechoďte se, paní doktorová, na něj dívat, on je ubitý k smrti.´ To je něco, co se mnou zle otřáslo."

"Můj muž byl velký antikomunista. Jemu se naprosto nelíbil režim, který nastal od února 1948. A jednou se stalo, ještě byl student průmyslovky, to musel být konec roku 1948, začátek 49, že muž chodil do Sokola. v Sokole měl sokolského bratra, jednoho z profesorů, myslím, že se jmenoval Vlk. A ten mu v noci volal: ´Jardo, přijď do průmyslovky, do temné komory, já potřebuju něco ofotografovat.´ No tak můj muž hned šel. Fotografoval tam nějaké dokumenty. Toť se ví, že ho zajímalo, co to je. Ukázalo se, že to byly dokumenty, které usvědčovaly jednoho z pozdějších komunistických prominentů, že byl kápo v koncentračním táboře. A když to ofotografoval, tak mu ten profesor Vlk řekl: ´Prosím tě, teď hned v noci jdi na jedno liberecké náměstí, tam bude zaparkovaný osobní vůz té a té značky, a dej to té osobě, která bude v tom autě sedět.´ No tak můj manžel tam šel. A ta osoba, které ty dokumenty předal, on ji poznal, byla doktorka Milada Horáková."