„Když říkám, že měli štěstí, že je už nedali do baráků, ale oni šli přímo do plynových komor. Jak to vím? Sestřenice se vrátila. Ona byla s nimi, ale vrátila se. Proto říkám, že měli štěstí. Léta se mi zdávalo o matce, že škrábe zdi a chce jít ven, chce jít ven. Ale byla jsem i velice down, deprimovaná. Ale dostala jsem se z toho, ale léta jsem na svou rodinu nemyslela. Léta jsem nemyslela na to, co bylo, jen tady a teď. Potom to ze mě vyšlo, ale bylo zdravé, že to vyšlo.“
„V Nitře žili velmi, velmi ortodoxní židé. Velmi neměli rádi sionistické hnutí. Moji rodiče byli tak otevření, že nám dovolili jít do Bnej Akiva. V Bnej Akiva to nebylo jako dnes, Bnej Akiva byla otevřená organizace. Učili jsme se hebrejsky, spolu jsme tancovali, děvčata i chlapci, to nebyl problém. A když není problém, tak člověk nedělá problémy.“
„Už nás vyškrtli z třídní knihy. Řekli nám – byly jsme dobré žačky, já i moje sestra, samé jedničky: ‚Zůstaňte tady, to přejde, to bude lepší.‘ Já jsem řekla: ‚Ne, my pojedeme do Palestiny.‘ Já jsem se už do školy nevrátila, dokončily jsme čtyři třídy gymnázia. Šla jsem na hachšara, asi půl roku. Co jsem dělala? Prala jsem. (A kde to bylo?) V Nitře, na Zoboru.“
„(Jaký byl tvůj názor na oficiální vznik Státu Izrael?) Nebylo nic nádhernějšího. Všechny naše sny se splnily. Byli jsme šťastní, šťastní... Dnes byla radost, zítra jsme šli do boje, do války. Šmuel Alex byl voják a já jsem byla v Hagana. V Hagana byla moje práce, (...) byli jsme v Tel Avivu, byl Tel Aviv a Jaffo. V Jaffo byli Arabi a my jsme byli tu. Já jsem připravovala dnem i nocí sendviče, sendviče, sendviče pro vojáky. Sardinky, sardinky, sardinky. Ještě dnes... [smích].“
Šošana Cachor was born on January 23, 1925 in Nitra as Renata Hönigsberová. She grew up in a Jewish middle class family which was engaged in trade. There were six children in the family. Although they lived in the Czechoslovak territory, they did not possess Czechoslovak citizenship. In November 1938, after the Vienna Arbitration, the family was evicted to a no-man‘s land at the recently established Slovak-Hungarian border and they were allowed to return only after a certain period of time. Šošana and her twin sister left the grammar school at that time and as members of the Zionist religious group Bnei Akiva they were preparing for departure to Palestine. She went through a re-education course for emigrants - so-called hachschara - in Zobor near Nitra. In 1941 she and her sister received a certificate which allowed them to travel to Palestine and they left the country. Several of her siblings managed to leave as well. Her parents and her eldest sister with her family were murdered in Auschwitz. Šošana lived in a centre for new immigrants in Palestine for two years and then she moved to kibbutz Kiryat Zvi and Gush Etzion. In summer 1945 her friend and leader from the group in Bnei Akiva Avraham Weiss came to Palestine (he changed his name to Schmuel Cachor in Israel). She married him and they raised two children. They both took part in fighting for the independence of Israel in 1948. Šošana completed a pedagogical school and she worked as a teacher. From the 1960s she worked as a presenter of an educational television channel for children. She was doing this work for twenty-seven years and she received Israeli and international awards for her activity. Šošana Cachor died on February 21, 2016.
Rodina Hönigsberových v roce 1917. zleva doprava: babička, dědeček, tatínek, maminka. Dítě pod stolem je nejstarší sestra Renaty Charlotte (zahynula v Osvětimi se svými pěti dětmi)
Rodina Hönigsberových v roce 1917. zleva doprava: babička, dědeček, tatínek, maminka. Dítě pod stolem je nejstarší sestra Renaty Charlotte (zahynula v Osvětimi se svými pěti dětmi)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
