Život byl krásnej, ať mě mořili, jak chtěli
Václav Brůna se narodil 2. března 1934 ve Lkáni u Klapého na Litoměřicku jako první z devíti dětí. Ve svých deseti letech nosil do stohu za domem jídlo ruským vojákům, kteří utekli z rozbombardované věznice v Drážďanech. Na Štědrý den v roce 1951 byl poprvé zatčen Václavův otec Ladislav. Odmítl vstoupit do JZD v Dlažkovicích, kde se ženou Marií pracovali poté, co převedli statek ve Lkáni na svého tehdy čtrnáctiletého syna Václava. I on se však musel svého hospodářství brzy vzdát ve prospěch státu. V roce 1954 byl Václav odveden k 67. útvaru Pomocných technických praporů. Většinu služby pak strávil v kamenolomech jako velitel bez šarže, protože poddůstojnické zkoušky nesplnil politicky. Jeho statek byl zkonfiskován a předán JZD. Po návratu z vojny hospodařil na dalším statku rodičů v Lukohořanech. Tehdy byl také společně s otcem odsouzen za ohrožení jednotného hospodářského plánu, když neodevzdávali dostatečné množství mléka, masa a dalších surovin JZD. V roce 1964 se s manželkou a dětmi usadil na svém zdevastovaném statku ve Lkáni. Aby uživil svou početnou rodinu se sedmi dětmi, pracoval především s těžkou zemědělskou a stavební technikou a po nocích opravoval zničený statek. Restituce ale dodnes pro nedostatek důkazního materiálu není uspokojivě vyřešena. Václav Brůna se po převratu 1989 angažoval v Občanském fóru, vyřizoval lustrace. Do důchodu odešel až ve svých pětasedmdesáti letech. Václav Brůna zemřel 8. listopadu 2022.