Bohumil Benák

„U Vaculíkových jsem byl jako dítě (na zájezdu v roce 1947 u Lovosic – pozn. ed.) a pak, když jsem byl u švagra, tak jsme zase kontakty s tou rodinou zlepšili a navštívili jsme je tam. Tak jsme se domluvili s Milanem, že oni přijedou sem. Byla svatba tady u sousedů a to bylo v Čechách takové napětí, byly tam ty ruský tanky, tak jsme ani nemysleli, že přijedou. Jeli jsme tady z města a potkali jsme české auto. Já jsem je dočkal tady u brány, oni to bylo moji… Na autě měli českou vlajku s černou prouhou. Tak jsme věděli všechno.“ Tazatel: „A vrátili se potom zpátky?“ – „Ano. Vraceli se potom zpátky. Některé naše hotely ubytovávaly ty lidi zdarma tady, než se tam to napětí zmenší. Vraceli se, ale byli i takoví Češi, kteří odtud odešli do Rakouska nebo Itálie a nevraceli se do Čech.“ Tazatel: „Co jste si pomyslel, že se u nás děje? Týkalo se vás to?“ – „Týkalo se nás to moc, protože jsme viděli, že u nás se to zlepšilo, u vás se to zhoršilo. Týkalo se nás to – proč by jeden národ musel být na druhém tolik závislý, tolik nesamostatný, aby ho musel tolik poslouchat, mluvíme o Rusácích. Proč by Češi nemohli mít svoji vládu, bez zájmů jiných zemí. To se nás týkalo moc. Samostatné Československo pro nás znamená moc.“

Tazatel: „Ještě když se vrátím k vašemu tatínkovi. Je zajímavé – protože byl český občan, tak byl povolaný do Čech před druhou světovou válkou… Byl sám, nebo jich bylo víc, kteří jeli tady z okolí?“ – „On byl mezi prvníma, kteří byli v konzulátě v Záhřebu. Dostal (peníze – pozn. ed.) na cestu do Čech. Bylo to v Jednotě (aby se přihlásili do československé armády – pozn. ed.). Málo Čechů se dostalo do Čech, protože už i Jugoslávie se nějak přiklonila víc k Hitlerovi, už ani nepouštěli ty lidi tam, a druhá věc – ani nestačili tam, protože ty Sudety byly tak brzy zabrané, že už ani nebylo potřeba tam jet. Takže on byl mezi prvníma, kteří se tam dostali. Ale zpátky nemohl přes Rakousko, nemohl přes Maďarsko, tak přes Ukrajinskou Rus a Rumunsko přijel domů za nějakou dobu.“ Tazatel: „Když se vrátil, byl zklamaný z toho, že nemohl bojovat?“ – „Byl zklamaný z toho, že Němci berou českou zem. Byl zklamaný moc. Proto právě je neměl rád.“ Tazatel: „To byla docela nebezpečná situace, že vstoupil k partyzánům. Neměli jste strach?“ – „Měli jsme strach všichni dohromady. Jenomže tady v Lipovci jsme všichni Češi, takže jsme se nebáli, že by někdo vyzradil někoho. Takže z toho jsme neměli strach. Ale trochu to bylo napjatý.“ Tazatel: „Když by to někdo vyzradil, co by se dělo?“ – „Tak by ho zavřeli do Jasanovce nebo někam a popravili by ho. Bylo to moc nebezpečný, ale nakonec to dobře dopadlo.“