Bohumil Benák

Tazatel: „Ještě když se vrátím k vašemu tatínkovi. Je zajímavé – protože byl český občan, tak byl povolaný do Čech před druhou světovou válkou… Byl sám, nebo jich bylo víc, kteří jeli tady z okolí?“ – „On byl mezi prvníma, kteří byli v konzulátě v Záhřebu. Dostal (peníze – pozn. ed.) na cestu do Čech. Bylo to v Jednotě (aby se přihlásili do československé armády – pozn. ed.). Málo Čechů se dostalo do Čech, protože už i Jugoslávie se nějak přiklonila víc k Hitlerovi, už ani nepouštěli ty lidi tam, a druhá věc – ani nestačili tam, protože ty Sudety byly tak brzy zabrané, že už ani nebylo potřeba tam jet. Takže on byl mezi prvníma, kteří se tam dostali. Ale zpátky nemohl přes Rakousko, nemohl přes Maďarsko, tak přes Ukrajinskou Rus a Rumunsko přijel domů za nějakou dobu.“ Tazatel: „Když se vrátil, byl zklamaný z toho, že nemohl bojovat?“ – „Byl zklamaný z toho, že Němci berou českou zem. Byl zklamaný moc. Proto právě je neměl rád.“ Tazatel: „To byla docela nebezpečná situace, že vstoupil k partyzánům. Neměli jste strach?“ – „Měli jsme strach všichni dohromady. Jenomže tady v Lipovci jsme všichni Češi, takže jsme se nebáli, že by někdo vyzradil někoho. Takže z toho jsme neměli strach. Ale trochu to bylo napjatý.“ Tazatel: „Když by to někdo vyzradil, co by se dělo?“ – „Tak by ho zavřeli do Jasanovce nebo někam a popravili by ho. Bylo to moc nebezpečný, ale nakonec to dobře dopadlo.“

„Škola (v Lipovci – pozn. ed.) nebyla, chodilo se do školy do Daruvaru, nebylo to nic. A byl o polovičku menší Lipovec. Zaměstnání nebylo žádné nikde, všichni dělali to zemědělství. Měli dvě tři kravičky, kousek políčka. Koňmi se obdělávalo pole, byla to těžká dřina. Byl to těžký život pro sedláka, prodat se nic nedalo, těžko se prodávalo a peněz bylo strašně málo. A daně byly, ty se musely platit povinně, a jestli ne, tak přijdou a vyvedou ti krávu z chlíva a prodaj.“ Tazatel: „Lišil se nějak Lipovec od ostatních vesnic, když tady byli Češi?“ – „Já myslím, že Lipovec byl dost pokrokový, oproti těm druhým vesnicím. Není Lipovec jediný, který byl stoprocentně česká vesnice. Řekněme Končenice a Brestov a Dežanovec, ale všechny ty vesnice byly na trošku větší úrovni než ty vesnice, kde vůbec Češi nebyli. Vždycky se to poznalo ve všem, že Češi jsou pracovitý národ. Češi kupovali z Čech hospodářské stroje, které tady upotřebovali, když tady do té doby málo se se stroji dělalo. A taky naše české děti chodily všechny do školy české nebo chorvatské a byly vždycky trošku vyspělejší. A tak jak děti byly vyspělejší, tak i dospělí byli vyspělejší.“