"Hrozné, to se jde po tolika schodech. Jedna brána, druhá, pak po schodech, tam zase brána, snad dvě nebo tři, už nevím. A teď tam byly stoly, takže maminka seděla tam a já tady a ona byla oblečená do hrůzostrašných chlapských hadrů. Psala si o mýdlo, že se nemá čím umýt. A jedna ženská tam byla, bachařka z Peršíkova, znali jsme ji. A maminka jí povídala: 'Proč nás tady vězníte s takovýma ženskýma, jako jsou prostitutky?' A ona jí říkala: 'To je ten trest!'"
"A když tam byla taky paní Štěpničková, tak maminka, když přišla domů, říkala nám: 'Ona byla tak šikovná! Uměla ty ženské tak zabavit! Z hadříků a věcí, které ženské zahodily, ušila masky a obleky na divadlo a pořád prý hrála.'"
"To bylo hrozné. Mařenka se na mě zlobila, že brečím. 'Buď ticho,' napomínala mě, ono se jí to lehčeji říkalo. Takhle je trestat pro nic za nic, když to stejně chtěl podepsat. Pak už ho tam do JZD nechtěli, už o něj nestáli, když měli všechny pole a mají je dodneška. Ať si je strčí někam..."
"Když jsme měli pěknou mlátičku, říkali jsme: 'To budeme letos pěkně mlátit!' Oni přišli, vzali ji a dali nám starý střep a my jsme nemohli vymlátit. Takhle nás ještě trestali, ale to bylo ještě předem."
"Dělali u nás prohlídku, ti čtyři chlapi, co přišli z okresu. Tatínek šel s jedním chlapem po hospodářských staveních, s maminkou byl v kuchyni četník a se mnou jeden, co chtěl vidět pokoje a hospodu, to už byla zavřená. Tak jsme jim to museli ukázat, tak tloukli do podlahy, jestli tam nejsou zbraně. Ona [maminka] byla s tím četníkem v kuchyni a ti druzí byli na dvoře, byli pryč. A on jí říká: 'Jestli máte něco, co chcete schovat, tak to přineste a schovejte to.' Maminka říkala, že mléko ve sklepě v hrnci. Tak přinesla desetilitrový hrnec. Sbírala tuk a dělala z toho máslo. Tak to přinesla a on jí říká: 'Vylijte to do umyvadla, do odpadu.' Řekl četník mamince. A pak už se jí ulevilo a byla v klidu."
Jarmila Bartošíková se narodila 5. ledna 1932 v Havlíčkově Borové (do roku 1949 se obec jmenovala Borová). Její otec František Dvořák se stal dědicem zdejšího pivovaru, ve kterém skladoval a do okolních hospodských zařízení dovážel pardubické pivo. V roce 1937 havaroval na motocyklu a následně zemřel na tetanus. Po jeho smrti se matka Aloisie provdala za Františka Musila, kterému v obci patřila hospoda, řeznictví a k tomu vlastnil ještě deset hektarů polností. Když se k tomu ještě přičetlo dvacet hektarů, které patřily pivovaru, stali se největšími hospodáři v obci. Za války byl František Musil zatčen a vězněn, nechával si totiž načerno umlít mouku. Perzekuce provázela rodinu Musilových i během padesátých let. Nejdříve jim byly zabaveny stroje, zaměňována pole a nakonec proběhla i domovní prohlídka. V roce 1958 manžele Musilovy okresní soud v Chotěboři odsoudil k odnětí trestu za poškozování provozu. O hospodářství se tak musely starat jejich dcery. Matka Aloisie byla vězněna v ženské pardubické věznici, kde si ve stejnou dobu odpykávala svůj trest i herečka Jiřina Štěpničková. Po otcově návratu z vězení mu StB nabídla spolupráci, kterou rázně odmítl. V prostorech pivovaru se v druhé polovině šedesátých let natáčel film Noc nevěsty, zachycující kolektivizaci a atmosféru tvrdé komunistické ideologie. V době natáčení žila pamětnice v Havlíčkově Borové (2020).
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
