Jan Balcar

* 1946

  • „Ale po srpnu 68 vůbec nepochopím, jak mohla strana narůst zase do půl druhýho milionu. A to už bylo období jenom přetvářky. No, morálního marasmu, ale úplnýho. Protože po tom srpnu 68 já jsem přesvědčenej, že už tomu nikdo nevěřil, ale neslo to slušný peníze být poplatný režimu, tak proč bych do strany nevstoupil? Proč bych to? Mně nabízeli dvakrát, abych dělal ředitele ve škole, na hudební škole. Vždycky přišli nejdřív s tím, ať podepíšu tohle. ,Na to se vykašli! To jenom podepiš.‘ Co vykašli?!“

  • „Pár dní před tím byla v Římě svatořečena Anežka Česká. A já jsem tehdy jako muzikant chodil dvacet let v podstatě nepřetržitě o svátcích hrát do kostelů na kůr ke svatýmu Ignáci na Karlově náměstí a ke svatýmu Jakubu na Starým Městě. A my jsme byli pozváni na tu slavnost svatořečení Anežky do Říma, takže já jsem se jí zúčastnil, hráli jsme tam Hanušovu mši. A tam jsem zažil něco neuvěřitelnýho. My jsme tam seděli v takový jídelně, různý návštěvy, a teď tam hlásil rozhlas, že v Německu padla zeď. No, a my celej stůl: ,Hurá!‘ A teď ty Italové na nás koukali a říkali: ,Vy se radujete nad tím, že se váš svět hroutí?“

  • „Moje maminka, když jednou jsme takhle vzpomínali, tak vytáhla takovou krabici, kde měla po nás památky z dětství, co jsme tak malovali obrázky a tak, tak tam našla taky takový papírový srdíčko. Na tom bylo: ,8.3.‘ To byl Mezinárodní den žen, to byl takovej komunistickej svátek. A teď to srdíčko, když se otevřelo, tak tam bylo napsaný: ,Milá maminko, přeji ti mnoho úspěchů v boji za mír. Pavel‘ Můj brácha. No, tohle jako když na to se dneska díváte, tak si říkáte, co to z nás dělali, kam až nás tlačili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.12.2020

    (audio)
    délka: 51:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po srpnu 1968 už komunismu nemohl nikdo věřit

Jan v mládí
Jan v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jan Balcar se narodil 14. září 1941 v Praze. Jeho otec působil jako evangelický farář v Praze - Strašnicích a maminka vyučovala hru na klavír. Jan měl dva starší bratry, se kterými v mládí založili kapelu. Mezi jeho příbuznými najdeme politické vězně komunistického režimu i emigranty, pamětníkovi se však perzekuce vyhýbala. Vystudoval konzervatoř a později Akademii múzických umění. Po škole začal hudbu vyučovat na Konzervatoři Jana Deyla pro zrakově postižené na Malé Straně. Stal se zástupcem ředitele, i když nikdy nevstoupil do komunistické strany. V listopadu se coby hudebník zúčastnil svatořečení Anežky České v Římě, po návratu domů euforicky prožíval sametovou revoluci a pád železné opony.