Marie Antošová

„Všude dráty... když jste utíkala tady nahoru, tak už jste byla v drátech... vylítla červená raketa a vojáci už věděli, že tam někdo je. Taky se stalo, že honili srnu... místo člověka tam byla srna. Kolikrát tam byl zabitej i mladej voják... dostal ránu do hlavy. To bylo, když chtěl někdo mermomocí utéct a měl zbraň, tak se bránili a stříleli... já jsem to sama viděla... když k útvaru PS přijelo auto a vynášeli ho, byl přikrytej dekou, byl mrtvej... byl to voják. Já jsem stála naproti s kočárkem u řeznictví a viděla jsem, jak ho nesou, přikrytýho. To bylo každou chvíli... přišli o život. Protože se bránili, chtěli utéct, a když to nešlo, tak prostě vystřelili... byli to banditi, ti naši lidi... bránili se... no... byla to velmi, velmi... hrozná doba. Němci museli odsud ven, a ti, co chtěli odejít, tak nemohli. Tak se snažili odejít načerno.“

„Přišli za mámou, že prý jsem podvyživená, to mi bylo devět let, a že pojedu do ozdravovny, dostanu tam jídlo a že nás tam budou léčit. A že tam budeme šest neděl. A pak nás pustí domů. Na cestu nás oblečou, dostaly jsme modrý šaty, hezký, vlněný. Dlouhý rukáv, bílý límeček, vyšívání. Dostaly jsme boty, punčochy a nějakou tašku se školníma věcma. Děti, který pocházely od Nýrska po Alžbětín a byly z početných rodin, tak si vybírali německý typy. Já jsem měla copy, světlý vlasy... tak nás posbírali a poslali nás vlakem do Německa. A ve vlaku nás upozornili, že ozdravovna nemůže přijmout tolik dětí, a že tedy budeme bydlet v rodinách. To už měli vytipovaný, kdo který dítě bude chtít, a bezdětný rodiny si měly děti rozdělit. A proč? Protože... třeba u mě... táta byl Čech a máma byla samoživitelka a měla dvě děti. Tak oni mě sebrali, protože jsem byla vhodný typ pro německou rodinu. Protože jsem měla ten pohled... německej.“

„Učitel odešel, zvonilo a on řekl: ‚Ta německá svině se tu roztahuje, a když člověk potřebuje pomoct, tak nepomůže.‘ On byl hrozně blbej... a co čert nechtěl, já už jsem toho měla dost. Jak řekl ‚německá svině‘, tak jsem si pomyslela... nejdřív jsme byli Bémáci, a teď jsme německý svině? Tak mě to naštvalo, popadla jsem dřevěný penál a na něj... a on utekl na chlapeckej záchod... a já ho tam zmydlila... hlavu jsem mu dala do pisoáru a tloukla jsem ho. A najednou mě někdo vytáhl za límec a odvedl mě ven... a on to byl ředitel školy... Ale nedostala jsem ani dvojku z chování, protože on mi řekl, že jsem německá svině. To si přece nenechám líbit. Za války jsme byli Bémáci, teď jsme německý svině... už mi to bylo líto... brečela jsem... tak jsem ho zmydlila. A od tý doby už měli ke mně úctu, věděli, že si se mnou není radno zahrávat.“